V zeměpisném kontextu tohoto blogu vyznívá nadpis dnešního příspěvku jako pobídka zdejšího fotbalového klubu k útoku na klub sousední (samozřejmě pokud jsou ve stejné lize, což fakt nevím, neboť máloco je mi tak vzdálené jako kopaná).
A vida, chyba trojské lávky! ŘEŽ HUSINEC se vůbec netýkají fotbalu, byly cílem/cíli mé dopolední výpravy do zahradnictví za břízou Betula pendula do dvora k Velíškům, když už jsem zase neplánovaně uvízla v Praze.
Nikdy jsem v Řeži nebyla, a tak jsem si lehce dobrodružnou cestu do tohoto pozoruhodně izolovaného meandru Vltavy patřičně užila. Byla jsem obzvlášť zvědava na část Husinec, takto alternativní rodiště Mistra Jana... Hmmm. Serpentiny a pohled na Levý Hradec dobrý. Žádným zvláštním nadšením však neplanu (řečeno slovy klasikovýni), zkrátka zůstávám v Janově věci navzdory sousedskému meziměstskému hašteření na straně našich Husiánů. I když nemají pořádné náměstí :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat