Boubín, Bobík, Babiš

Zahlédnu žlutou a posmrkávám. Čeho je moc, toho je příliš.
Asi mám fakt alergii.

Synestézie

Gruntuju a kolem to jen kvete. Všude jsou závěje pylu.
Mám té vůně plné oči.

Jsem doma a...

 ... všude je bílo.
Krása krásoucí.

Jen magnólie nekvete. Prý alba superba. Aha.

Nábor

foto Hana

... nových prdelatých barokních andělíčků se konal tuto sobotu u Santiniho & Aichla ☺️

Nahoru

Osm set padesát metrů do pořádného kopce.

Jako první v tomto případě evangelický kazatel s biblí.
Pak sousedi, chlapi, včelaři. Poznávám namátkou Fiedlera řezníka a Fiedlera Amerikána, Matouška mlynáře. Taky pan děkan Haase tu je.
Učitelský sbor.
Muzika.
Rakev.
Zarmoucená rodina.
Sousedky.
Přátelé.

Tak to u nás chodilo a dosud ještě (někdy) chodí. Do kopce. Nahoru.

Dědeček, 22. 4. 1982.

Akvizice

Byli jsme na výzvědách.
Budeme vidět...
(Dvojmo.)

Dva

Dva světoví státníci v dnešním podvečeru.

O těch dvou tuzemských raději nic.

Adrianina ztráta nitě

 

Vždycky jsem věděla, kam která tramvaj v Praze jede. Ovšem tak tomu bylo jen do chvíle, kdy tramvaje začaly měnit svá čísla v průběhu jízdy, tehdy jsem na tuto svou znalost rezignovala. Nastoupím do čtrnáctky, popojedu dvě stanice a vystoupím ze čtyřiadvacítky? Na takovéhle fórky jsem už zkrátka drobet - - - stará.

Takže městskou hromadnou jsem začala považovat za dobrodružné místo vhodné k háčkování a obvykle se bavím představou, kam mě tentokrát to stále stejné číslo doveze. 

Dnešní výluku v Lazarské anoncovali v tramvaji nahlas a zřetelně a tak sofistikovaně (zdálo se mi, že se do toho přimotal omezený vstup do metra u Anděla i pouze průjezdná stanice Muzeum nebo co), že jsem si pro jistotu tramvajový plakátek vyfotografovala, abych cestou zpět zbytečně (hahaha) nečekala na neexistující spoj. Ukázalo se však, že aktuální vývěska bude aktuální až zítra. Udělalo se mi tedy jaksi zpovykaně a vyrazila jsem radši pěšky.

Díky tomu jsem zjistila, že v Dlouhé na střeše mají zahradu s tújemi.

Adriana zjevně Ariadninu nit ztratila. Pokud ji vůbec kdy měla, že.

Letní dny

Teď jsou ve škole pořád nějaké zkoušky, tak chodíme ven.

Škoda, že je to jen dočasná záležitost: léto na jaře a školní výpravy.

Červená

Koukám po domech, koukám po barvách.
A zatímco dům na snímku vypadá jako dům ve skutečnosti, šátek tradičně vyšel jinak.

Cheb

Školní výlet do Sudet, díl 2.

Cheb, město, o němž jsem si myslela, že mě nepřekvapí.

Takže jsem zírala jako vrána!
Na dvoře hradu stojí kamenná stavba, na první pohled velice zachovalá sýpka.
Je to ovšem dvoupatrová kaple, takové románsko-gotické siamské dvojče.
Tybláho!

Paštiky Boží

Školní výlet do Sudet, díl 1.

Mše svatá v Maria Loreto ve Starém Hrozňatově u Chebu.

Pozoruhodné kázání o významu slova šalom, o zlomené větvi jako znamení dohody (pasštik) a o nás, pa(s)štikách Božích.

A abych nezapomněla, paní ředitelka čte první čtení. 

 A také tady, v barbarsky (rozuměj komunisticky) zničeném a nyní vzkříšeném Hrozňatově je hrob prázdný. Kristuspán je na cestě do Emauz.

Svatohavelská mela

Je těžké vybrat mezi mobilovými snímky takové, aby zároveň aspoň maličko postihly velikonočněpondělní atmosféru, zároveň nebyly příliš rozmazané/přesvětlené/atp. atp. a přitom zároveň ne příliš adresné.

Takže tradiční svatohavelský pomlázkový sekec mazec, výlet a oheň ve věkovém rozpětí několik měsíců až 91 let.