Vyjely jsme si s Rozárkou provětrat hlavu.
Šance nad řekou. Vzaly jsme s sebou všechny dohledatelné šátky, onošené i ty úplně nejnovější. A dva fotoaparáty. Oba jsme zaplnily.
Ale čím... U mně nic moc. Můžu se vymlouvat na slunce nebo na povětří, ale pravda je, že mi to šátkové fotografování prostě nejde.
Můj táta je v nemocnici. Prý má šanci.
Máme dneska takovej obšancovanej den.
Petro, přidám tatínka do modliteb. Bude to tak, jak to má být.
OdpovědětVymazatLenko, díky :-)
VymazatPetro... myslím... Ať je dobře.
OdpovědětVymazatje lépe :-) Zuzko, díky.
Vymazat