Midsomerské plískanice den 14

 Když se z mlhavého rána...

 ... vyklubá slunné poledne...

 ... není marné se zastavit na dort...

... zvlášť když někdo tvrdě usne.
(Jo, to je ten druhej svetr.)

 A když se slunce začne schovávat mezi domy, stromy i kopci, pak takový antikvariát jako když najdeš...

Midsomerské plískanice den 13

Nefalšovaná midsomerská mlha.
Abych se konečně začala poohlížet po těch mrtvolách...

Midsomerské plískanice den 12

Den ve vesnici Bakewall.

A spousta detailů.
Třeba tyhle oprýskané dveře v pečlivě udržovaném parku, o který se (podle všeho) stará Rotary Club.
.

Snad každá lavička ve vsi je vzpomínková.

Konečně jsem objevila svetry ze skutečné vlny, ňuňuňu měkké a v krásných barvách (což z fotografie není bohužel vůbec patrné). Ovšem v ceně bílého jednorožce.

Hádanka: Co to je na talíři?

Na Halloween se v Midsomeru připravili nejlépe místní pavouci. Soukali sítě úplně všude. Že by z ovčí vlny?

Háčkovaný ubrus v jednom z mnoha charity shops, což jak se zdá, je vedle potravin v Midsomeru nejrozšířenější typ obchodu.

Konečně jsme na výletě narazili na galanterii. Jásám! A v názvu má vlnu!
Ukázalo se, že nejspíš proto, aby zákazníci věděli, co v obchodě dozajista nekoupí...

Prošla jsem krámek pečlivě dvakrát dokola. Až na mě paní pletoucí u kasy začala hledět se značným podezřením.
A tady je výsledek průzkumu:
Akryl, polyamid, viskóza ve všech barvách i gramážích. Akryl maskovaný pod názvem Country tweed (mimochodem fakt v krásných odstínech). Akryl s přiléhavým jménem Alpaca.
Trocha egyptské bavlny.
Italská příze.
Velká nabídka akrylové příze francouzské firmy s vábivým názvem BERGERE. Co ti Frantíci pasou? Legové ovečky na ropných polích?
A v koutě u kasy několik klubíček čistého merina ve zcela nekompatibilních barvách.

Přestože sortiment příze ve vlněném krámku byl pořádným zklamáním, potěšila mě rozsáhlá nabídka vzorů a střihů pro pletení i háčkování. Malá část z nich je na následujícím snímku.

Midsomerské plískanice den 11

V pastvinách.

Midsomerské plískanice den 10

Jeli jsme do Manchesteru. Moje první velké midsomerské město!

Hned na nádraží bylo zjevné, že nejsme v Čechách. A nemám na mysli tu zdejší čistotu a ochotu/vstřícnost a poctivost (zapomněli jsme ve vlaku batůžek a ten odjel v odpojeném vagonu kdovíkam, večer na nás ovšem čekal v úschovně zavazadel).

Uprostřed peronu č. 10 stojí pomník padlým v první světové válce. Dobře, takové podobné jsou přece u nás v každé Horní Dolní. Jenže tady na nádraží pomník lemovaly čerstvé vlčí máky s konkrétními připomínkami konkrétních mrtvých. Drahému pradědečkovi děkuje pravnuk.

Vlaky u nás frčí. Nejlepší jsou ty opravdové.

A svetr pěkně hřeje. V tomhle nenadále přívětivém midsomerském říjnu až dost.

Jakmile to bylo možné, opustili jsme obchodní třídu a vrhli jsme se do víru uměleckořemeslné čtvrti. Industriální, milé a nečekaně zchátralé.

Veliký dvoupatrový krám plný korálků a kleštiček a barev a špagátků a štětců a bůhvíčeho dalšího pro činnost v blogosféře mnohdy nazývanou - no, tak jo, napíšu to ohavné slovo - tvořeníčko.

Vlny zde však bylo pomálu. Hlavně akryl.
Tyhle pletací prefabrikáty mě pobavily.

Kateřino a Helčo, znáte tuhle knihu?

Koukala jsem!

Kdyby zavazadla v letadle neměla omezenou hmotnost a kdybych já měla méně omezený rozpočet (třeba jako Midsomerští, kteří zjevně mohou penězi dláždit, viz následující snímek), byla by moje.

Zamířila jsem na Tracyho tygra, ale nakonec mě asi víc těší ten vyděšený obličej nahoře.
A vystřihovánky!

Do někdejší tržnice, nyní CRAFT AND DESIGN, jsme zavítali kvůli čískejku a WC (vyšívané upozornění odtud), ale nakonec se z návštěvy vyklubala ta největší paráda dne.

Cihly, černá barva, různě šílené růžové a zříceniny uprostřed (post)moderní zástavby, takový je střed Manchesteru, doslova pár kroků od katedrály.

Regulérní skleněná opacha.
Nevěřila jsem vlastním očím: Národní fotbalové muzeum!
Na Islandu svého času měli (dosud mají?) muzeum penisů. Takže možné je všechno.

Melichara je obtížné vyfotografovat, stejně jako katedrálu. První se hemží a druhou obstavěli rozměrnými budovami, jeřáby a lešením.

Manchester je velice různorodý a pestrý. Napsala bych barevný, ale to by si někdo mohl nepatřičně vyložit.

Dva pohledy do výloh.

První: paradox. Vlna je měkká (hebká)? Aha! Kde? V srdci někdejšího textilního průmyslu Británie (světa?) nikoli. Ovce by byly, vlna chybí. Za celý den jsme nepotkali jediný obchod s přízí.

Druhý: ulicemi se plíží halloween a všude poletují bububububu...

Duchové by tedy byli, pořád však non habemus corpus.