čtvrtek 7. dubna 2016

Tak co letos?

Ke konci babiččina života bylo z našeho lesíka jedno velké houští, neprostupný javorový urwald. Jen co jsme se zbavili náletu, začal to na nás lesík zkoušet. Invaze stíhala invazi.

Dvě nebo tři sezony netýkavky.
Rok vlaštovičníku.
Kakost, kam se podíváš.
Mordorské ostružiní.
Odnožující habři.
A samozřejmě miliony klíčících javorových nosů. Každý rok.

Letos se lesík potáhl polezavým neřádem z prvního snímku. Co to zase jako je!

O to větší radost udělají cibule, které vykouknou, rozkvetou - a zmizí.


4 komentáře:

  1. teměmhle cibulím říkáme modřence :-) jak se jím říká odborně, nebo latinsky. ... nevím :-) Pavel

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jim říkáte správně, jsou to modřence :-) V našem suchém lesíku se cibulím, totiž jarním cibulovinám, docela daří, protože přes léto zatáhnou a nevyschnou. A hrabošům se ve skále také nechce moc hrabošit, takže cibulky obvykle vydrží a množí se. Postupně rozkvétají sněženky, bledule, šafrány, modřence a několikery narcisy. Někdy i snědek, ale ten spíš vytvoří jenom lupení. Medvědímu česneku je u nás sucho, takže se rozrůstá téměř neznatelně.

      Vymazat
  2. Jé to je dobrý - mordorské ostružiní a tak, každý rok něco.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zrovna ty ostružiny by mi vadily nejméně, kdyby potvory tak zrádně nelíčily pastičky a netarasily cestu.

      Vymazat