Konec háčkovacích prázdnin

Moje vánoční prázdniny, tentokrát nečekaně dlouhé (a o to milejší), končí. Budu na ně vzpomínat jako na klidné a háčkovací. V následujících týdnech toho asi moc neuháčkuju, leda bych se/si pletla. 

Dřív nám tohle dělaly jen knihy. Vytušily někde nestřeženou škvíru a tou vlezly k nám domů. Teď hrozí nebezpečí infiltrace i od klubíček. Tak třeba tahle dvě. Kde se u nás vůbec vzala? A co s nimi, když jsou jen dvě?

Vzala jsem háček č. 3,5, koženkové pouzdro od kontaktních čoček, knihu pro zpevnění (opravdu se mi nelíbí, ale snad ji konečně dočtu), tkaničku vypůjčenou z Rozárčiných nových polobotek a je tu háčkované psaníčko tak právě do ruky.

Vázání na šňůrku jsem mívala jako malá na tričkách, zřejmě se to na přelomu šedesátých a sedmdesátých nosilo nebo co. Každopádně je to nečekaně pohodlné zapínání, navíc jak vyplyne z dalších snímků, je i flexibilní.

Bez šňůrky a pevné náplně totiž z kabelky vznikne košíček na všelicos.

Nebo v případě nouze čepice.
To celé za sto káčé - tedy pokud bych byla klubíčka kupovala, kdyby se k nám bývala byla sama nevetřela.