Uklízení 1

Včera jsem zašla do knihkupectví pro knihu, o které jsem četla tu.
Zašla, koupila, přečetla.

Do pořádného gruntování bych se pustila tak či tak, ono celé horké léto na trase mezi slovníky a zubařem poněkud přeháže výčet oblíbených činností. Navíc u nás (i u rodičů) uvízlo přece jen dost krámů ze strašidelného domu, a ty je třeba konečně dopřebrat, dopřerozdělit a především dovyhodit.

Marie Kondo doporučuje začít vlastními svršky, což mi přijde celkem rozumné. Tak jsem vyházela všechno své oblečení ven. Obrázek jedna.

Vytřídila jsem několik triček, jeden svetr, zimní sukni a něco málo prádla. Žádný problém. Pak jsem vyskládala všechno zase zpátky. Šuplíky nemám, takže staré dobré komínky. Že by moje trička v komíncích trpěla, se mi moc nezdá, ostatně jich nemám tolik. Punčocháče, vlněné ponožky a prádlo jsem vyskládala podle návodu nastojato. Trochu jsem se u toho prádla vztekala, ale exaktně dokázáno: je to skladnější metoda. Mnohem skladnější.

Nový stav (blízký původnímu, rozostřeno je schválně) je tento:

• nahoře punčocháče, vlněné ponožky (obyčejné nemám, protože nenosím kalhoty - ty taky nemám), prádlo + noční košile, škatulka na drobnosti, peněženka, dřevěný box na papíry, účty a spol. k vyřízení,
• trika s krátkým rukávem a trika s dlouhým rukávem,
• svetry, domácí oblečení, sukně,
• v jednom boxu slavnostní šaty, tři kabelky do divadla, černá sukně na pohřby, v druhém boxu šátky, v šanonu zařazené papíry všelijakého druhu.

Kromě toho mám v rodinném šatníku zimní kabát, podzimní kabát, jarní kabát, krátký manžestrový kabátek, dvě větrovky a mezi sezonními věcmi značné množství rukavic a šál/šálů, dva barety a dvě ponča.

Ukázalo se, že nemám žádnou společenskou halenku a že mi zcela chybějí šaty, letní i neletní. Uááá!

Tak svršky by byly bezbolestné. Zítra se vrhnu na boty a kabelky, to bude mnohem, mnohem, přemnohem horší.

(Úplně jsem zapomněla poznamenat, že mám pochopitelně hromadu pracovního oblečení na zahradu.)