Advent 1 aneb Něco malého na zkoušku

Mlha, malá procházka a dnes poprvé Rorate coeli.

Bambusová příze je při současném světle mým fotoaparátem nevyfotitelná. Zkusím to zítra znovu.

Naše ulice

Před devadesáti lety.

Pár desítek metrů pod náměstím z kopce jen prašná cesta s kravským povozem, hraběcí opatrovna - tehdy už jako obecná škola, strašidelná vila stavitele Valenty a dál už nic, jen zahrady a pole a někde dole vpravo Vozabalův mlýn a ještě dál  na hranici městského katastru Kopkáněho zájezdní hostinec. Vlevo mimo záběr Kolomažnice skalnatá a divoká.

Část městečka zvaná V Židech (proč asi...) se mění v Husovu ulici a průběhu třicátých let kolem ní vyroste řada vilek.

Nahoru

Do nebe.

Až opadá listí z dubu...

... přijde jaro.

Doubek, který se vysemenil v jedné rozsoše naší největší skalky - a z prapodivných důvodů se tam daří nejen jemu, ale i náprstníku a kapradí.

Klubíčka, knížka a nejlepší obrana aneb YARN ALONG 115

Klubíčka: Šála ELIAN NICKY. Aspoň dva metry, mami...

Knížka: Veliké pokušení v některých knihkupectvích číhá na nastávající babičku, achjo. Jako bych nevěděla, co ty potvory knížky umějí! Koupíte jednu, a než ji donesete domů, v tašce se rozmnoží, další a další generace se pak rozlézají po policích a postupně vás vytlačují, vytlačují, až vás vytlačí...

Nejlepší obrana: ... je útok. A tak jsem vystěhovala jeden menší regál s knihami a uvolněné místo obsadily jehly, nitě, látky, odstřižky látek a pořádné krejčovské nůžky - to kdyby se knížky chtěly pod rouškou šera vrátit!

Inspirace: Ginny ze Small Thinks

Poslední listí

Pozdní sběr

Naše poslední maliny, obyčejné a žluté.
Na žluté ovšem hledí rodina s podezřením, copak takhle vypadají maliny?!

Regnat!

Všude kolem mlha jako mlíko, jeden by se v ní lehce ztratil.
Konec liturgického roku.

Tempora bona veniant!

Konec sezony 2014

Konec letošní sezony.

Něco se porazilo, něco se vysadilo, živý plot zase poporostl, skalka je zapojená a sklidili jsme několik prvních jablíček z nových jabloní...

A teď hrrr na sezonu 2015!

Relativita

Zbyla mi nějaká klubíčka světle růžové a světle šedé příze ELIAN NICKY, a tak jsem začala - v rámci camfouskové prokrastinace - kolečkovou granny. Háčkuju a háčkuju a najednou koukám, růžová se mi střídá s bleděmodrou. Zkusila jsem modrý střed a hele, šedá zůstává šedou.

Oba prezidenti, současný i předchozí, v sousedství velkoruské nátury také nějak nápadně rudnou.

Vysázeno a dosázeno

Hotovo.

Ten stromek, který vypadá jako jehličnan, je mišpule.
Prut před domem je jeřáb moravský sladkoplodý a špičák zcela vpravo smiřické vzácné.
Tři krtince na kraji trávníku, to jsou aronie Hugin keřové a měly by zpevnit svah, ten ovšem z fotografie elegantně zmizel.
Další je Tatarova hrušeň, naše již druhá. Moc se těším na frňákovníkové hruštičky.
Poslední kousek na samostatné fotografii je zvonkové a opravdu poslední naše letošní vysazenice je banánové zimní - úplně vpředu na souborném snímku.

Stromky pocházejí z Malenovic u Zlína a z Uherského Ostrohu.

Závěrečné foto celého sádku. Konec zvonec. Pokračování (nejspíš) napřesrok.

V tuto chvíli máme dvakrát matčino, jednou boikovo, jedno smiřické vzácné, jedno zvonkové, jeden Signe Tillish, jednu ananasovou renetu, jednou letní průsvitné, jedno banánové zimní (plus šest starých jabloní), tři švestky, jednu samosprašnou třešeň (aspoň doufám), jednu mirabelku, jednu moruši bílou, jednu višničku, dvě Tatarovy hrušně, dva jeřáby moravské sladkoplodé, jednu mišpuli, dvě hruštičky Nashi, celkem šest aronií a na kraji lesíka tři dost bídné dříny. A rybízy a angrešty a maliny a lísky šlechtěné i ty plebejské.

Chybí pořádný exemplář šlechtěného ostružinovníku a dost možná by se vešla ještě jedna jabloň (Pottovo jablko?, holovouské malinové?). A jednou - možná - vinná réva jako za nejstarších časů...

Meruňky a broskvoně nezkoušíme, u nás se jim nedaří.

Klubíčka a hromada camfousků aneb YARN ALONG 114

Klubíčka: Směs všeho, co jsem v poslední době uháčkovala a nezačistila. Už se mi o těch camfouscích i zdá! Světlo je dnes dost děsivé, a tak barvy neodpovídají skutečnosti víc než obvykle.

Knížka: Na okně jedna stará dobrá Agatha...

Camfousky: Nevím, jak kdo, ale já poměrně rychle něco uháčkuju, ale pak mi trvá asi tak sto let zapošít všechny ty přebytečné kousky příze.

Inspirace: Ginny ze Small Thinks

Pokáceno

Líska je pryč, modřín se může nadechnout. Na chvíli. Kopicovaná líska příští rok obrazí a za šest sedm let můžeme řezat znovu.

Planá třešeň za včelínem dílem uschla, dílem vyhnila. Je pryč.
Totiž bude pryč, až uklidíme polena a chrastí.

Napřed se však bude sázet!

Revolucionářka

Naše revolucionářka na podzim 1989.

Na Albertově seděla za mým krkem a mávala.
Na Vyšehradě fascinovaně hleděla na nekonečný proud lidí s rozsvícenými svíčkami.
Na Palackého náměstí ji už bolely nožičky, a tak jsme sedly na čtyřku a jely domů.
Proto jsme tehdy na Národní nedošly.

V devadesátých letech se u prarodičů děti připletly ke zpravodajství z Jugoslávie zmítané občanskými válkami, nějaké demonstrace a křičící davy tam zrovna byly. Hana postrčila Honzu před obrazovku a prohlásila, že takovou válku si taky pamatuje u nás v Praze, když byla tak malá, jako je teď on.

Memento mori

Hadry, propálené chňapky, krajková halenka, igelitové sáčky, kusy zmuchlaného balicího papíru, obálka z americké ambasády, dva katalogy ČEDOK, kousek linolea a špagát, na který se může šílený správce pozůstalosti pověsit.

Můj včerejší nález v strašidelném domě.
Podobný pocit hnusu mě jímá při pomyšlení na prezidenta republiky.

Vyrůst

Vyrůst.
Jedno z mnoha babiččiných slov. Není to sloveso, ale adjektivum nesklonné, kupodivu.

Ta větší holčička na fotografii je moje maminka (asi v roce 1950) a má na sobě vyrůst šaty, fakt jako hodně vyrůst.

Limity

Ruční práce - a vlastně práce rukama vůbec - mě odjakživa baví. Ale má to své limity.

Přes plstění za sucha se prostě nepřenesu. Ten hnusný zvuk! Brrr!
Přitom vlněné korále se mi moc líbí... Achjo.

Navlečeno dnes po poledni se zacpanýma ušima a zaťatými zuby.

Za nákupy

Zipy po pětikoruně!
Jeden z prvních počinků k Rozárčinu velkému projektu.

Jely jsme s Rozárkou pro stromky a pro stromky.
Koupily jsme tři jablůňky, jeden jeřáb moravský sladkoplodý, jednu mišpuli, jednu Tatarovu hrušeň a tři keřové aronie Hugin.

Jenže tím jsme neskončily: Přece nemineme miminčí textil na náměstí a galanterii s neuvěřitelným výprodejem...

A cestou zpět jsme se zastavily u milých Bududubových.

Prostě den jako moravské víno!

Zimní zavinovačka aneb Když se budoucí bába s budoucí tetou utrhnou...
Vyrobeno v chráněné dílně.

Klubíčka, knížka a medvěd aneb YARN ALONG 113

Klubíčka: ELIAN NICKY, světle růžová. Granny square s kulatým středem. Časy se mění, dříve bych se takové barvě vyhnula veeeeelikým obloukem.

Knížka: Jižní Čechy proti okupantům. Začetla jsem se. Místa, která znám, jména, která znám z vyprávění...



Medvěd: Vyrazil ze severu (proto ten kabát!), na skok se zastavil u hraček s duší, ale bydlet bude u nás! Heč! Medvěd je totiž nejlepší!

Inspirace: Ginny ze Small Thinks

Růžová a modrá

Kdepak, nechystají se kojenecké výbavičky... Do těchto odstínů se letos oblékla naše podzimní skalka.

Ze stínu

Kolomažnická zahrada vystupuje čím dál víc ze stínu.
Když svítí slunce, svítí všude.

Je to rozdíl.

Nahoře a dole

Nahoře se mi zlaté javorové listí líbí, dole už tolik ne.