Na tohle oblíbené říkadlo z dětství (jak jen se jmenovala ta obrázková knížka?!) jsem si vzpomněla právě u tohoto snímku. Kameny jako by přilétly odněkud z výšin mimo prostor (a čas), žádné ukotvení, kde nic, tu nic. A přitom tahle poměrně široká zídka (že to není z fotky patrné!) se váže se svahem (vůbec, co?), je zezadu drenážovaná (hahaha!) a její kámen úhelný tvoří rostlá skála (ta Petra fakt kecá!).
nerozumím,
OdpovědětVymazatale je nádherná ;)
Podařilo se mi napsat tajemnej příspěvek :-D Jůůů!
VymazatJá taky moc nerozumím, ale tvoje zídky obdivuju. Mně se nedostává energie.
OdpovědětVymazatA divíš se, Lenko? Při takové stavbě, kterou prožíváš, bys ještě chtěla stavět zídky :-D
VymazatChtěla, no. Já jsem ten kozoroh, co musí mít všechno perfektní a už mám paniku, že to do zimy nestihnu.
Vymazat