Cíl A: Porozhlédnout se po ztracených příbuzných, přičemž indicie byly tak mlhavé jako počasí, které nás v Brně čekalo.
Marie Medková, 1897– polovina sedmdesátých let, před šedesáti lety prý Dimitrovova (nyní Štefánikova) 50, dvě dcery: Marie a Růžena, tato provdaná (možná) Funková, její syn Aleš (narozen asi v roce 1950). Konec zvonec.
Neříkají vám ta jména něco?
Nám bohužel nic. Ani vidu, ani slechu. Ani na přilehlém hřbitově jsme nic neobjevili. Kromě paní Bílé s černým pomníkem a její sousedky paní Černé s bílým pomníkem.
Bylo to milé setkání, díky, Kateřino a Helčo, těšilo mě, Petro - ovšem když jsem dnes na denním světle uviděla tu svou motaninu, uááá, hned jsem ji vypárala a repete.
Vypadá to na prima výlet. Někdy je fajn probírat se vzpomínkami.
OdpovědětVymazatTady o žádné vzpomínky bohužel nešlo. Hledáme je kvůli pozůstalosti.
VymazatDěkujeme za milou návštěvu, Petro, bylo to moc fajn setkání:-)
OdpovědětVymazatA já děkuju za pozváání :-)
VymazatTaky si dávám repete. Měla jsem to jak rybářskou síť :)
OdpovědětVymazatCo také jiného s tím naším jménem než rybářskou síť :-) Moje navíc byla DOST nepravidelná...
VymazatAni jsem nevěděla, s kým mám tu čest. Tři Petry u na jedné straně stolu mě dostatečně pobavily. Tak aspoň dodatečně: bylo mi potěšením a doufám, že se zase brzy setkáme. Na zdejší blog chodím nakukovat pravidelně. Ať se daří a pletení odsýpá. Petra
OdpovědětVymazatDěkuju, Petro :-) Mně to teda moc odsejpat nebude, pletu pomalu a teď k tomu bude třeba i počítat... uááá!
Vymazat