Veselé setiny, babi!
Představuju si, jak by se babička bavila naší aktuální rodinnou situací, jak by ji zajímaly i ty nejmenší podrobnosti, jak by vyžadovala důkladné referáty a jak by to bylo samé jéjejej a nepovídej a jdi ty! Škoda, že tu není, protože ta by si náš současný cirkus jaksepatří užila!
ta je krásná...my takhle vzpomínáme taky na babičky. Manželova zemřela v naší pubertě, ale stihli jsme zažít krásnou chvíli: Tom měl oslavu šestnáctin, slezly jsme se nad babičinou půdou v jeho undergrowndovym kutlochu asi osum šestnáctiletejch hipísáků s křesťansko-protestantskými kořeny, na záchod se muselo tiše a nenápadně dolů a babička nás zastihla a byla nadšená a vyprávěla, jak už si dlouho přeje, aby ji mládežníci přišli zazpívat nějakou pěknou kancionálovku...stáli jsme s otevřenou pusou...pak si posedali kolem a nejdřív poslouchali nádherný vyprávění o jejím mládí a životě...a pak jsme zpívali a byli celí dojatí...krása...té by teď bylo taky sto...no a druhá babička leží matně v mých vzpomínkách na neštovice, a jak chodila kouřit k výtahu...aspoň nějaké fotky zbyly...
OdpovědětVymazatTo je hezký příběh, Zuzano :-)
VymazatJe dobře, že vzpomínáš...
OdpovědětVymazatNa babičku dost dobře nejde zapomenout - podobně jako na nějakou přírodní katastrofu :-D
Vymazat