Mí pokusní stromové

O ovocné stromy je třeba se starat. Netvrdím, že je nutné seřezávat je jako vrbu hlavatou, ale radikalismus některých permakulturníků stran této věci nesdílím. Stromů neprořezaných dvacet třicet let jsme po babičce měli plnou zahradu a výsledek se ani vzdáleně nepodobal přírodnímu ráji překypujícímu šťavnatým ovocem.

O stromy v naší zahradě se staral můj dědeček. Sázel, rouboval, prořezával. Když zemřel, bylo po péči.
Takhle to taťka nedělal, uťala babička jednou pro vždy veškeré pokusy obou zeťů. A tak se jen kácelo, a to pouze v takovém případě, že hrozilo bezprostřední nebezpečí, že se strom rozlomí a zřítí na dům či na cestu.

Přečetla jsem si o prořezávání stromů, co se dalo. Nakukovala jsem lidem do zahrad způsobem hraničícím se drzostí. Konzultovala jsem sousedy. Vrhla jsem se na dva zkušební stromy.
A tohle je výsledek.
Vlevo strom prosvětlený. Vpravo strom prořezaný. Je jasné, kterému způsobu dám letos přednost.