Vyrůst

Vyrůst.
Jedno z mnoha babiččiných slov. Není to sloveso, ale adjektivum nesklonné, kupodivu.

Ta větší holčička na fotografii je moje maminka (asi v roce 1950) a má na sobě vyrůst šaty, fakt jako hodně vyrůst.

Limity

Ruční práce - a vlastně práce rukama vůbec - mě odjakživa baví. Ale má to své limity.

Přes plstění za sucha se prostě nepřenesu. Ten hnusný zvuk! Brrr!
Přitom vlněné korále se mi moc líbí... Achjo.

Navlečeno dnes po poledni se zacpanýma ušima a zaťatými zuby.

Za nákupy

Zipy po pětikoruně!
Jeden z prvních počinků k Rozárčinu velkému projektu.

Jely jsme s Rozárkou pro stromky a pro stromky.
Koupily jsme tři jablůňky, jeden jeřáb moravský sladkoplodý, jednu mišpuli, jednu Tatarovu hrušeň a tři keřové aronie Hugin.

Jenže tím jsme neskončily: Přece nemineme miminčí textil na náměstí a galanterii s neuvěřitelným výprodejem...

A cestou zpět jsme se zastavily u milých Bududubových.

Prostě den jako moravské víno!

Zimní zavinovačka aneb Když se budoucí bába s budoucí tetou utrhnou...
Vyrobeno v chráněné dílně.

Klubíčka, knížka a medvěd aneb YARN ALONG 113

Klubíčka: ELIAN NICKY, světle růžová. Granny square s kulatým středem. Časy se mění, dříve bych se takové barvě vyhnula veeeeelikým obloukem.

Knížka: Jižní Čechy proti okupantům. Začetla jsem se. Místa, která znám, jména, která znám z vyprávění...



Medvěd: Vyrazil ze severu (proto ten kabát!), na skok se zastavil u hraček s duší, ale bydlet bude u nás! Heč! Medvěd je totiž nejlepší!

Inspirace: Ginny ze Small Thinks

Růžová a modrá

Kdepak, nechystají se kojenecké výbavičky... Do těchto odstínů se letos oblékla naše podzimní skalka.

Ze stínu

Kolomažnická zahrada vystupuje čím dál víc ze stínu.
Když svítí slunce, svítí všude.

Je to rozdíl.

Nahoře a dole

Nahoře se mi zlaté javorové listí líbí, dole už tolik ne.