Ve stínu

Letošní čemeřice zvlášť vyvedená.

A patrně poslední snímek jalovce pod starou žumpou. Únorový příval těžkého sněhu ho zcela rozvalil. Takže půjde, pichláčí jedno protivné. 

Lesík plný fialek

A zahrada taky. Voní už zdálky.

Všechny odstíny fialové: od modré až po šarlatovou. A sem tam taky nějaká ta bílá.

ŘEŽ HUSINEC!

V zeměpisném kontextu tohoto blogu vyznívá nadpis dnešního příspěvku jako pobídka zdejšího fotbalového klubu k útoku na klub sousední (samozřejmě pokud jsou ve stejné lize, což fakt nevím, neboť máloco je mi tak vzdálené jako kopaná).

A vida, chyba trojské lávky! ŘEŽ HUSINEC se vůbec netýkají fotbalu, byly cílem/cíli mé dopolední výpravy do zahradnictví za břízou Betula pendula do dvora k Velíškům, když už jsem zase neplánovaně uvízla v Praze.

Nikdy jsem v Řeži nebyla, a tak jsem si lehce dobrodružnou cestu do tohoto pozoruhodně izolovaného meandru Vltavy patřičně užila. Byla jsem obzvlášť zvědava na část Husinec, takto alternativní rodiště Mistra Jana... Hmmm. Serpentiny a pohled na Levý Hradec dobrý. Žádným zvláštním nadšením však neplanu (řečeno slovy klasikovýni), zkrátka zůstávám v Janově věci navzdory sousedskému meziměstskému hašteření na straně našich Husiánů. I když nemají pořádné náměstí :-)

 Ale pohled na Hradčany z pláně nad Řeží je překvapivý, úžasný. Potřebovalo by to ovšem teleobjektiv.

Směr Střešovice

Máme dva řidiče tramvaje.

V Londýnské

Londýnská patří k mým zvlášť oblíbeným pražským ulicím.
Teď tam leží táta v nemocnici.
Není dobře, ale už bylo hůř.

Takže jsem si na oslavu dala dneska v mamacoffee první jarní čokoládu a pár sloupků stále ještě zimního háčkování.

Dnes

Dneska se mi při pohledu z okna zdál lesík nějaký promodralý. Nejspíš zimou, však by nebylo divu v tomhle počasí.
Nedalo mi to, zachumlala jsem se a vyběhla se podívat. Nebylo to zimou, ale jarem! Fialkami!

Jinak samozřejmě spořádaně ležím a stůňu...

Tři tam a dva zpátky

Tak jsem uháčkovala tři řady druhého lowoodského šátku a dvě vypárala.
Je mi líp. Ano. (Tedy ano, když ležím.)

Rukavice od YVY a od sluníčka značně přesvětlené. Ještě se budou hodit.

Oblaka ve výši

Mám chřipku. Je mi dost blbě. Je mi dokonce tak blbě, že se mi nechce ani háčkovat.
Takže co?

Koukám do okna. Jako když jsem byla malá, dokonce ze stejného místa. Okno je stejné, vlastně i záclona je stejná, i když se jinak ložnice mých prarodičů změnila. Také stromy jsou jiné: chybí naše obrovská třešeň před domem, zato sousedovic vánoční stromečky vyrostly a zpalmovatěly. Bohužel. Protější vilka, ve které jistě bývávala tajnou návštěvou Mary Poppins, dnes spíš připomíná přerostlý meteorologický domeček. Také bohužel.

Počasí se mění midsomerskou rychlostí, čtvero ročních období se během dneška vystřídalo několikrát. Nabývám dojmu, že moje chřipka trvá už několik let.

Oblaka ve výši cestu mou řídí, táhne mě řeky proud ode všech lidí. (Eduard Štorch: Hrdina Nik)

Sirotek lowoodský aneb YARN ALONG 234

Mívala jsem podobné šaty. Nosila jsem je celej gympl. Byly z flanelu SEBA Tanvald, jakýsi kazový zbyteček z exportního souběhu (pamatujete?) koupený přímo v podnikové prodejně na místě samém. Mamince byly trnem v oku, říkala jim poněkud posměšně sirotek lowoodský nejen kvůli jejich barvě, ale taky proto, že se strašlivě mačkaly.

Teď, po staletích, mám tyhle od Markse a Spencera. Maminka je ještě neviděla, ale myslím, že bude stejně podšená jako tehdy.

A šátek se jmenuje Jane Eyre. Jak taky jinak.

Lace DROPS, cca 200 g, rozpětí cca 200 cm, hloubka!výška cca 80 cm, háček č. 2,25

Zase

Zahrada je zase plná bledulí.

Pražské pondělky 3

Po dlouhé době na vernisáži.

Některé vázy bych si odnesla hned. Zvlášť tu purpurovou.

Nedělní okno

Dnes střídavě oblačno.

A šátek zamýšlený k mým novým šatům je mnohem romantičtější a mnohem mnohem větší, než jsem plánovala. Trochu se obávám, že když ho vypnu, dosáhne mi až na paty.