PF 2018 ♥

Ať...

... se vám o Vánocích příze radostně kutálí!

Akcička šálivá

Od zítřka jsem bez vozu a s takovou hromadou šátků bych daleko nedošla. A tak dnes další improvizovaný a pro letošek nejspíš poslední pokus, jak vyfotografovat šátky (a nezmrznout u toho).

Začala jsem ve tři u veliké trafostanice (nebo co to je) mezi Slivencem a Ořechem. Sluníčko zářilo a sníh růžověl. O hodinu později nahoře vypnuli proud a bylo.

A tohle je výsledek.

Aspoň že tvar některých šátků je z některých fotografií patrný.

Poučení jsou tato:

1. s definitivní platností experimentálně dokázáno, že fotografování šátků mi nejde,

2. že potřebuju nový fotoaparát, se dokazovat ani nemusí.

Některé šátky nosím, některé jsou na Fleru, některé zítra letí sem a některé možná budou dárek. Každopádně pokud se vám některý z šátků líbí, napište. Ráda vám uháčkuju stejný/podobný/jiný :-)

 

Páteční slunce

... a dnešní pochmurný den. A sníh.

Výtoň, vzpomínka na pařížské stromy. 

(To bude asi tím podnikem poblíž...)

Už i já, Brute...

Bolí mě v krku. To je tou školou. Hromady neznámých bacilů.
Takže se léčím trajdáním.

Včera jsem předala šátek na přání. Snažila jsem se šátek nejdřív vyfotografovat na školním dvoře (foto 1), ale bral ho vítr. Tak je to skoro vždycky. Ať vítr vezme čert!
Pak jsem zašla do pojišťovny ohledně dopravní (ne)hody. Bez fotografie.
Následovala čokoláda a makový dort v Mamacoffee (foto 2), plus háčkování, žejo.
Cesta do sokolovny v Polské. Pěkně bubácký dvůr.
A setkání s Evou zoči-voči, steh by steh.
Už i já mám svůj vlastní hithitový výtisk (foto 3).
Ve  Square Café s Kamilou a její novou knihou (foto 4). Vernisáž to nebyla a výraz křest knihy se mi moc nelíbí. Takže setkání.

A dnes? Poslední dvě řady šátku pro Lenku, Melichar + Mikuláš a nejspíš spousta zázvoru.
Kdo ovšem bude číst ty korektury?!

 

Lahodná smrt 2

U Myšáka v přízemí.
V patře se mě zeptali, co říkám na přestavbu. Hm, nevím. Vývoj nezastavíš, že jo.
Dort byl ovšem skvělej.

Lahodná smrt 1

Řekla jsem si, že si to nečekané pražské školní intermezzo co možná nejvíc užiju. Po tolika (přetolika!) letech práce ve středu města. 

Takže jezdím tramvají a koukám. Chodím po ulicích a koukám. Těch kaváren! Těch cukráren! Těch lidí! A tak dále...

Takže dneska Styl & interiér a jejich hruškovo-makový dort a drobet háčkování. Prostě Lahodná smrt.

V neděli třetího

Konečně jsem se dostala k šátkům. To to trvalo.
Připadám si jako buldozer, který před sebou valí všechno možné do časově nespecifikované budoucnosti, a místo aby se cestou množství zmenšovalo, naopak všeho přibývá.

Takže hromada Fler/dárky/strejček Příhoda (a ten monetovský asi já) plus hromádka sem.

V sobotu druhého

Nás pět rozostřených kamarádek z gymplu a po roce naše další jízda/árna. 

A jedno náhodné setkání, a o to milejší. Bože, jak ten čas letí...

Dobře, dobře, říkala jsem, že na Hrad nepůjdu, dokud tam ten zabarikádovanej bude, ale impresionisti jsou impresionisti. Takže se vypravím určitě ještě jednou. 

V pátek prvního

V pátek jsem jela s kamarádkou R do Drážďan a zpět. Žádné umění, žádné kostely, žádné procházky, dokonce ani žádnej předvánoční ajrkoňak. Můj cíl byl jediný: kožené zimní boty. Během třiceti minut jsem koupila dvoje boty velikost 42 (zkuste v Čechách koupit jedny...) a čtyři proužkovaná trika a po zbytek pobytu za hranicemi jsem fungovala jen jako doprovodné háčkující zavazadlo.