Na jaře 1986 jsme v jakémsi mladickém pohnutí mysli zasadili na okraji jednoho lesíka dva kolomažnické javory. V prvních letech jsme do těch míst tu a tam zajeli, lokálkou a pěšky do pořádného vrchu. Zvěř udržovala řadu roků naše javory zhruba v metrové výšce. Bylo to docela zklamání.
Uplynula léta a prodírali jsme se zase trnkovým houštím a mladým doubím. Tady někde by možná... a dívali jsme se přitom pozorně pod nohy, abychom snad jednoho z těch ohryzaných chudáčků nezašlápli. Pak jsme zvedli hlavy a vida, nad našimi hlavami se vítr prohání v javorových větvích.
Pěkně sentimentální historka, co? Snad to aspoň trochu vyváží ty obzvlášť nepovedené svatováclavské fotky.
Sentiment je zde zcela na místě.
OdpovědětVymazatAj my v 1988-9, dva stromy, borovicu, smrečok na Španej doline...
OdpovědětVymazat