Zakázané ovoce

Jasně že se to nemá.
Ani mobilem bez blesku.
Jenže...

Od chvíle, kdy jsem se v muzej imeni Puškina zamilovala do impresionismu až po své tehdy šestnáctileté uši, bývá mým obvyklým favoritem takovýchto průřezových výstav Claude. Lekníny, katedrála, Temže, listí plné slunce a stínů, zkrátka klasika.

A vida, tentokrát s přehledem vyhrál Belgičan Théo. A jeho miliardy maličkých skvrnek.
Jak to ten chlápek udělal, že ty jeho fleky jsou tak přesvědčivě živé?
Čte paní Théová dcerušce nahlas?
Co si holčička myslí o malujícím tatínkovi? Zas otravuje se stojanem? Proč nás radši nevyfotografuje?

Bohužel jen reprodukce reprodukce. Ŕaději bych měla originál na zdi. Aspoň na tejden.

Vincent a Albertina

Klubíčko, zpoždění a magnetek aneb YARN ALONG 197

Pokrok téměř veškerý žádný.
Zato dva výlety a jeden magnetek.

Zítra

Kampak se to zítra jede?
A copak se tam asi uvidí?

Lišák kulišák

 ... a další divá zvířena.

Klubka

Zprvu to vypadalo na pracovní víkend, ale nakonec převážila prokrastinace a z ní se vyklubal víkend uklízecí klubíčkový.
Smotala jsem několik přaden, která byla, jak to říct, poněkud zamotaná, a doodcamfouskovala jsem konečně velikou vřesovou šálu.
Sláva!

Ohňostroj

Napíšu to rovnou: ohňostroj nebyl. Vlastně oslava taky ne. Jeli jsme do dendrologické.
Stromy!
Nikdy předtím jsem v dendrologické nebyla. Přestože park v Průhonicích mám prochozený tam a nazpátek a křížemkrážem k tomu.

Takže stromy.
Jen na fotografiích to vypadá, že spíš kytky.

A háčkování, samozřejmě.

A podzimní barvy. Když už se ze včerejšího posledního letního stal první podzimní den...

A konečně stromy. I když na tomto snímku spíš ta věž.

Bilbo, Frodo a já...

snímek je odtud

... dnes slavíme.

Jsem zvědava, kam mě cesta rozbíhající se za vrátky Oslavové louky zavede. A jestli budu mít s sebou kapesník.

mapa je odtud

Klubíčka, kniha a konec na dohled aneb YARN ALONG 196

Ještě poslední řadu a camfousky. Naštěstí je jich jen několik.
Tuhle věc bude třeba pečlivě vypnout.
A uvidíme.

Knížka, kterou jsem celou zaprášenou vytáhla z police, když jsem hledala... Co jsem to vlastně hledala?

Smáči

Na fotografii dnešní tři smáči: Melichar, jeho anglický kamarád R. a náš Honza (fragment).
Vlastně jsme se těm jejich vylomeninám smáli všichni.

Smějavé úterý.

Něco se klube...

... a já jsem zvědava a já se těším.

Jestli se to povede, budu skákat metr dvacet.
Fakt!

Poslední dny

To světlo. Pořád to světlo.

Odpolední spánek

Takhle tuhle usnuli kluci.
A dneska to vyzkouším já a probudím se někdy ... v úterý.

Se zpožděním

Moc na to nejsme. Jako teda na grilování.
Ale když se grilovacích fidlátek chopí zahraniční kuchař, z grilování se raz dva stane improvizovaná zahradní slavnost. S kočárkem, s pobíhajícím batoletem (mimo snímek) a se sousedy (také z větší části mimo snímek).

Koukám, že ladíme do modra: kvetoucí drmek, židle, lavička, pískoviště, tatrovka i to rozházené staré lego. 

Klubíčka, kniha a doba ledová aneb YARN ALONG 195

Jakmile začnou vedra, muž vytáhne tuhle tlustou knihu a kus z ní učte. Něco na tom konci doby ledové je.

Třikrát stejná Lace od DROPS, třikrát stejný vzor a z toho jedna světlemodrá ledová.

Kdopak to přijel...

... z Londýna na kole?

Antistresový obrázek

Otevřela jsem ráno okno a ono tohle.
Východní slunce a travnatý palouček mezi lískami.

Asi si dám tenhle snímek na plochu v novém počítači. 

Zapomněla jsem...

... na tento snímek.

Nic na něm totiž není. Jen ostrý proužek světla procházející škvírou u dveří. Vydržel sotva minutu a byl pryč. Za celý svůj život jsem si ho nevšimla.

Klubíčka a potřeba změny aneb YARN ALONG 194

Někdo mění zaměstnání, někdo polštáře na gauči nebo manžela, mně by v tuto chvíli bohatě stačilo změnit háčkovací vzorek.

A místo toho můj počítač změnil hnědou na šedolevandulovou.
Takže tak.

Vstanou noví bojovníci

z internetu, odkaz jsem si bohužel nepoznamenala

Kostlivce má ve skříni kdekdo.
Ale s motorovou pilou jako ten vlevo?

Beru si papír a tužku a píšu dnešní odpolední seznam: instalatér, plynař, abiturientský večírek (odpovědět!), korektura (ale už!!!), slovník, nákup, zkontrolovat faktury a zapošít camfousky na Rozárčině dece. Za zády chřestí mí kostlivci vyschlými hnáty a bezzubými čelistmi se smějí od bývalého ucha k bývalému uchu. Kéž by měli  jen motorovou pilu...

Ať žije nový školní rok!

Vítáme vás na PÍSEČKU!

Celá léta jsme kolem té cedule jezdili. Co léta, desetiletí! Stála těsně nad houpákem za strakonickou kafilerií, kde se strakonický okres láme do píseckého, a byla léty rezavější a rezavější, až nakonec urezla docela. Kromě toho nesmrtelného háčku, samozřejmě.

Teď nás vítá na písečku Melichar. Na jednom ze svých dvou písečků.

Paprsky

Mikuláš 58 cm, Melichar podle všeho kilometr.
Foto Hana.

Přemýšlím, co je to ta modrá tyčka...

Pendlerování

Pendlerování mě teda pěkně otravuje. Ale někdy se dá zpestřit zajížďkou.
Dnešní zajížďka vyplynula z jedné z řady objížděk na trase.

Boubín a vlevo Svatá Máří.
Nahořany byly dědečkova první učitelská štace.
Máme to tam všichni moc rádi.
Ten rozhled totiž.

Za dveřmi...

... se dlouží stíny. Podzim se plíží podél zídky pod zápražím a pokukuje, kdy už konečně babí léto odvane, aby mohl ze všech sil zazvonit na zvonek.