pátek 6. května 2016

Uklízení 7

Autorka té knížky o zázračném uklízení myslím doporučuje, aby se papíry nechaly až na samotný konec. No, nevím. Zřejmě předpokládá běžné množství papírů.

Vytřídila jsem dvě ikeácké tašky papírů a nezdá se, že by ubylo. Nechci vyhazovat šmahem (konečně jako ani ostatní komodity), protože v tom množství se najde leccos.

Dneska dva pokusy o získání zaměstnání. Otec (vpravo), syn (vlevo).

Otec ve svém běhu životním (hezký kalk, že?) píše, že již koncem roku 1908 nastoupil jako námořní inženýr.

Syn, který za války nemohl studovat, žádá o místo ve Škodových závodech a dokládá, že není Žid. Že Židi nejsou ani jeho rodiče, ani prarodiče. Že ve fabrice bude makat čistýma árijskýma rukama.

Nikdy jsem takovou žádost neviděla. Samozřejmě vím, že se prokazovat musel kdekdo. Jeden babiččin vzdálený bratranec se v rámci prokazování tak zahrabal do matrik, že dohledal našeho nejstaršího společného předka s datem narození kolem roku 1490. A  taky se dochovaly fragmenty dědečkovy usilovné korespondence s faráři, starosty a řediteli škol na Vodňansku, když hledal a nemohl najít záznam o narození svého dávno zesnulého děda Martina. Nakonec se jeden farář slitoval a přidělil mému dědečkovi jako árijského dědečka jednoho nemanželského synka děvečky Evy, který - jak se následně ukázalo - se nedožil ani tří let věku.

Průkaz původu mi ve světle současných uprchlických trapností a ubohostí připadá jako docela aktuální memento mori.

5 komentářů:

  1. Presne v týchto súvislostiach som to vnímala....
    A ešte dodávam svoju osobnú skúsenosť, keď som sa obrátila, uverila v Boha na VŠ, vydelila ma rodina, aj veriaci, lebo oni boli tí praví ja privandrovalec, opovážlivec, čo sa nespráva podľa ,,folklóru,, ale podľa viery, , keď som sa vydávala tak ma chcela mužova rodina s deťmi vydediť (boli prví dvaja už na svete, keď sme mali cirkevný sobáš), lebo odrazu zistili, že sú pravoslávni a ja katolíčka, pop sa s nami ani nechcel baviť, hoci sviatosti manželstva u oboch sú si rovné, a už sme mali najstaršiu pokrstenú kvôli rodine pravoslávne, keď sa najstaršia ovšem vydávala za evanjelika, s katolíckym praktizovaním viery, potrebovala špeciálne povolenia, aj od vladyku východného obradu a od katolíckeho biskupa, mužova rodina kdesi vyhrabala, že je šlachta, tak nás nakoniec vydedila aj tak, aj kvôli viere, aj kvôli Rómovi, ktorého sme si zobrali z ústavu, vraj toto nie je ich vnuk, nakoniec aj moji rodičia, aj syn pre neho prestali s nami komunikovať, celý život s manželom a s deťmi som v izolácii kvôli autizmu, postihom a som teda ,,B,, kategória človeka spolu s nimi v spoločnosti....teraz, keď si berieme ďalšie dieťa z ústavu som sa to dozvedela od svojich priateľov, kolegov, že keďže sme ,,B,, kategória a príliš slabí ( mimochodom pre to nás nechceli v katolíckom spoločenstve podporiť, vraj príliš slabí na to aby to bolo od Ducha svätého ) tak by sme nemali mať ani to prvé... pani Júlia matka autistky Zity práve píše, že život s nimi, ich integrácia nie je pre slabých...
    Ani neviem či som toto zhrnutie ,,inakosti,, a ,,vydedenosti,, mohla napísať.
    Vnímam tie papiere s hlbokou účasťou...
    Pre mňa boľavé, nepochopiteľné, niekedy až na hranici života...
    a keby začali znovu s gulagmi, neviem či by sme tam neskončili...a to sa Slovensko hlásilo ku kresťanstvu s väčšinou obyvateľstva.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aleno, to je pro mě celé nepochopitelné. O to větší mám k tobě i tvému muži obdiv.

      Vymazat
  2. Že nám lidem to nálepkování a následné kopání do onálepkovaných jde tak snadno...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dalo by sa opýtať, kde ostal človek...toto je človek, a nie je pre mňa nepriateľom...

      Vymazat