Klubíčka, knížka a mimi aneb YARN ALONG 150

Mimiňák vyrostl z vestiček, a tak honem, honem mimo program větší vestička JAKOMILO z merina Nepal od Chic a štryk.

A k tomu J. R. R. Tolkien, pohlazení po čtyřech krvácích.

Inspirace: Ginny z Small Things

Uklízení 3

Zachvátila mě v posledních  dnech lenost nedbale převlečená za chřipku.  Takže pauza a teď konečně ty boty.

Kromě černých zimních, které jsem si koupila předloni čistě ze zoufalství, abych nechodila v roztátém sněhu bosa, jsou všechny kožené. Ty černé půjdou, dvě sezony a fakt mají dost. Dvoje sandály vlevo a bílé (ve skutečnosti krémové) botky jsou od Bati. Tímto veřejně prohlašuju, že od Bati jsou poslední  a víckrát si tam další nekoupím, dokud bude Baťa šít na mikroskopické Asiatky s nožkou o velikosti kopýtka podvyživené laňky. Moje číslo se pohybuje někde mezi 40 a 41, Baťovy pánské (!!!) sandály musím mít v čísle 42, ty krémové jsou ostatně také dvaačtyřicítky, neuvěřitelný úlovek z výletu do Zlína před několika lety, no, kde to jsme?

V Drážďanech jsem si opět potvrdila, že na světě existují dámské boty dámského tvaru, kožené, v přiměřených barvách, bez podpatku či s malým podpatkem, to vše za slušnou cenu a ve výběru (i když omezeném) až do čísla 43! A že prej to nejde...

S protříděním u komodity BOTY jsem moc slávy neudělala. Uvidíme, jak to půjde dál.

Vynechala jsem samozřejmě několikery boty na zahradu a domácí pantofle.

Uklízení 2

Pokračuju kabelkami.
Achjo.

Z prvního snímku je patrné, že kůže nebo látka. Vyřadím nějakou vůbec? Žlutá je nová od Rozárky, tři kožené do ruky ze strašidelného domu (ty prostě musím!), dvě látkové letní, koženou kabelu nosím nejvíc, ta uprostřed od Nicenky potřebuje vyprat...

Nakonec jsem vyřadila ty na druhém snímku. Přičemž velká s copánkovým uchem ve mě vyvolává dost rozporuplné pocity. Mám ji od Rozárky z Londýna. Musela se uskromnit, aby mi takovou kabelu koupila. Považuju si toho. A přitom mně se nehodí. Papíry se v ní chmoustají. Ucho je do ruky dlouhé, přes rameno nepohodlné, zavřít se pořádně nedá. Achjo, achjo.

Pro Kecku a pro Lenku: Bez té knihy bych asi všechny kabelky nesoustředila na jednom místě a pořádně si je všechny najednou neprohlédla. A taky by mě asi nenapadlo začít přechovávat tři nejfrekventovanější v sobě jako matrjošky. To se totiž zdá jako docela dobrej nápad.

Klubíčka, knížky a podzim aneb YARN ALONG 149

Konečně! Teď teprve začne háčkování odsejpat. Co také venku v podzimních přeprškách.
Spotřebováno první klubíčko.

Zatím jsem se, Berruško, příliš nezačetla. Ale i to přijde.

Inspirace: Ginny ze Small Thinks

Uklízení 1

Včera jsem zašla do knihkupectví pro knihu, o které jsem četla tu.
Zašla, koupila, přečetla.

Do pořádného gruntování bych se pustila tak či tak, ono celé horké léto na trase mezi slovníky a zubařem poněkud přeháže výčet oblíbených činností. Navíc u nás (i u rodičů) uvízlo přece jen dost krámů ze strašidelného domu, a ty je třeba konečně dopřebrat, dopřerozdělit a především dovyhodit.

Marie Kondo doporučuje začít vlastními svršky, což mi přijde celkem rozumné. Tak jsem vyházela všechno své oblečení ven. Obrázek jedna.

Vytřídila jsem několik triček, jeden svetr, zimní sukni a něco málo prádla. Žádný problém. Pak jsem vyskládala všechno zase zpátky. Šuplíky nemám, takže staré dobré komínky. Že by moje trička v komíncích trpěla, se mi moc nezdá, ostatně jich nemám tolik. Punčocháče, vlněné ponožky a prádlo jsem vyskládala podle návodu nastojato. Trochu jsem se u toho prádla vztekala, ale exaktně dokázáno: je to skladnější metoda. Mnohem skladnější.

Nový stav (blízký původnímu, rozostřeno je schválně) je tento:

• nahoře punčocháče, vlněné ponožky (obyčejné nemám, protože nenosím kalhoty - ty taky nemám), prádlo + noční košile, škatulka na drobnosti, peněženka, dřevěný box na papíry, účty a spol. k vyřízení,
• trika s krátkým rukávem a trika s dlouhým rukávem,
• svetry, domácí oblečení, sukně,
• v jednom boxu slavnostní šaty, tři kabelky do divadla, černá sukně na pohřby, v druhém boxu šátky, v šanonu zařazené papíry všelijakého druhu.

Kromě toho mám v rodinném šatníku zimní kabát, podzimní kabát, jarní kabát, krátký manžestrový kabátek, dvě větrovky a mezi sezonními věcmi značné množství rukavic a šál/šálů, dva barety a dvě ponča.

Ukázalo se, že nemám žádnou společenskou halenku a že mi zcela chybějí šaty, letní i neletní. Uááá!

Tak svršky by byly bezbolestné. Zítra se vrhnu na boty a kabelky, to bude mnohem, mnohem, přemnohem horší.

(Úplně jsem zapomněla poznamenat, že mám pochopitelně hromadu pracovního oblečení na zahradu.)

21/21

Tak.
A zítra se můžu pustit do něčeho nového.

20/21

Takovýhle chaos mám teď v hlavě.
Jsem na sebe zítra zvědava.

19/21

V Náchodě.

18/21

U Arnošta z Pardubic. Kladsko.

17/21

Cestou na Adršpach.

16/21

Konečně YARN ALONG.
Čekají mě dva oddychové dny s knihou, klubíčkem a krajinou před závěrečným finišem.

15/21

Svatá pravda!
Bavím se při jednom každém příspěvku.

14/21

Rozárka se vrátila z cyklovýpravy po severní Itálii a přivezla mi kabelku.
Ach!

13/21

Dnes jsem se marně rozhlížela po nějaké radosti. A pak zasvítilo podvečerní slunce do závěsu a bylo to jasné. Snad bude zítra líp.

12/21

Mlátím do klávesnice, piju ovocný čaj (br!, jenže kafe v tomhle množství by mě zabilo...) a poslouchám muziku. Takový pele-mele: gregoriánský chorál, Čechomor, klezmery (mnoho), bratry Ebeny, Francise Cabrela,  jazz a zase jazz, Radůzu, nečekaně Juditu Čeřovskou, Pavlicu a Hradišťan a další chorál a ještě další jazz.

Podklad je moje nová malá nákupní taška maskovaná za velkou podzimní kabelku. 

11/21

Venku je pošmourno, uvnitř podobně, a tak jsem vytáhla vlněné ponožky, které jsem si přivezla z Drážďan. Odstín midsomerská vřesoviště.

Uplést dvě STEJNÉ ponožky je zatím mimo možnosti mé trpělivosti.

10/21

Blíží se deadline mé práce (spíš deathline, v mém "překladu" mrtvá na prkně) a moje nedisciplinovanost se paradoxně zvětšuje. Místo abych tumlovala ze všech sil, bádám nad vzorem a začínám zjednodušený lasturový. Moře moři!

(Na svetr by příze nevystačila, nebo by musel být ukrutně malý či ukrutně drahý.)

9/21

Už jsem to nemohla vydržet, jak mě svěděly ruce.
Tak jsem aspoň smotala jedno klubíčko svého budoucího narozeninového dárku.

A ještě vybrat vzor... Máte nějaký tip?

P. S. Příze je mnohem modřejší a mnohem zelenější, než se v dnešním bídném světle jeví.

8/21

Kdyby bylo po mém, je celý rok chladno a střídavě oblačno jako dnes.
Ale kde by byla radost z teplého letního podvečera?

7/21

Protože jsem poslední týdny uvázaná u počítače jako pes u boudy (samozřejmě v dobách, kdy  pes vypadal jako pes a  jednalo se s ním jako s pomocníkem člověka, ne jako s rozmazelným jedináčkem), na nic jiného není čas, v krátkých přestávkách se přebírám staršími i starými fotografiemi. Tento sken je zvlášť unikátní.

6/12

Dnešní podvečerní nebe. Dramatické jedna radost!

5/12

Tohle je přece radost: mimiňák čtenářem!

Melichar, dnes sedm měsíců

4/21

Po dlouhé, velmi dlouhé době Zeď, moje dnešní radost.

3/21

Od rána jsem se nezastavila. A bolí mě zuby.
A tak jsem se podívala na staré fotky. Takhle vypadala naše skalka a kolomažnická zahrada před šesti lety.
Dnešní radost: džungli už u nás nemáme.

Hned je mi líp.

2/21

Dnešní radost: pár stránek ze Silmarillionu, šátek k moři, ke kterému jsme nejeli, a punčocháky pro mimiňáka.

1/21

Dnešní radost ke mně přilétla z Micamru.
Jo, takhle jsem si to představovala, dear Jane Eyre!