pondělí 9. března 2015

Kočár

Koupit kočár není jen tak.

Zvlášť když je válka (první foto - rok 1943 a moje prateta Vlasta s prvorozeným synem).
Nebo když kolem panuje reálný socialismus (druhé foto - kočárek Liberta z osmdesátých let).

A nebo když kočárek pořídíte v e-shopu a transport má v rukou Česká pošta, s. p. (třetí foto a třetí pokus o nový kočár v únoru 2015).

Zadání bylo jednoznačné: střízlivě jednobarevný kočár, kterým lze houpat a který vydrží hojné výlety do přírody, přitom je tak vysoký, aby do něj nemohli středně velcí psi, a s madlem, k němuž není třeba se sklánět. Ukázalo se, že takový mají (jistě mimo jiné i) v Německu. Tak jo, tak modrý.

Němci přijali modrou objednávku a po určitém čase vyplněném napětím a zvědavostí napsali, že modré kočáry došly.

Dobře, tak tmavě šedý a rovnou i s autosedačkou. Objednávka byla vyřízena natošup a kočár na hranicích během několika hodin. Pak se několik dní potácel po českých meziskladech a meziskladech meziskladů. V takovém případě služba SLEDUJTE SVOU ZÁSILKU příliš nepotěší. Pak dorazila autosedačka. Kde je kočár? Do poštovní dodávky se nevešel, snad až další den. Aha, nestačí den dovolené, k vyzvednutí kočáru budou nutné dva.

Zatímco autosedačka přiautosedačkovala mimi z porodnice, kočár zůstával nadále v transportní krabici. Mysleli jsme, že v ní odpočívá a těší se na první vycházku, ale byl chudáček mrtev. Rozsekán.

Následovaly telefonáty, e-maily a zvyšující se napětí mezi českou a německou stranou. Vrátili jsme kočár v původní škatuli výrobci a ten ho z ní zřejmě vymetl smetáčkem na lopatku - soudíme tak podle toho, jak s krabicí před našima očima zacházeli na poště.

Kdypak se mimi dočká náhradního vozidla!

Naštěstí je tu vyhledávač google a inzerát na stařičkou vyšisovanou a mírně potrhanou libertu. Na první pohled vintage kousek, který po třiceti letech pobytu ve vesnické kůlně houpá, vydrží výlety do přírody, je tak vysoký, že do něj psi nemohou, a vlastně i střízlivě jednobarevný. Jedině madlo má proklatě nízko, tehdy v pravěku byli lidé zřejmě vesměs mnohem menší než dnes a na nás velké tenkrát výrobce nedbal.

Prodejce nakonec promptně odeslal nový, nerozbitý kočár. Ovšem jiný typ a v jiné barvě. Kočár je parádní, skvěle se s ním jezdí, ale kam se poděla příslovečná německá přepečlivost?

Neznáte někoho, kdo dokáže za přiměřenou úplatu starý kočár přečalounit?




9 komentářů:

  1. Nejlepší je ten válečný, na mě měla máma dost podobný.
    A manšestrovou Libertu jsem měla já pro děti..
    A miminko je kouzelný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naši měli na mě taky něco podobného z druhé ruky, jen byl ten kočár vyšší. Vydržel úplně všechno včetně našich dětí a projel jako vojenské pásové vozidlo cokoli. Kdyby si v něm na půdě veverky neudělaly hnízdo, užil by ho i Mleichar :-D

      Vymazat
  2. Přesně tuhle Libertu-vajíčko v hnědém manšestru jsem si koupila pro syna...přežil všechno, odvozil 4 děti v rodině a pak jeho služba pokračovala v další rodině.
    Mimi je kouzelné:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I my jsme měli na děti libertu a také pokračovala ve službě dál.

      Vymazat
  3. Miminko je krásné, jak mu říká babička ????mě se líbí Melíšek....S kočáry to není jednoduché nikdy, já chtěla před 33lety s okýnky..a to byl teda fofr..ještě, že měl pan Há známé a ti známé....hezké vzájemné užívání....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Melíšek :-) ale pořád přežívá výraz mimi.

      Vymazat
  4. Kočár pratety Vlasty vypadá jako krabice na kolečkách. Byla tehdy zajímavá móda.

    Doručovacích peripetií jsem si užila také dost.
    Kočár bych přes ČP neriskovala. Prostorné Liberty se u nás pořád vyrábějí.
    malin(a)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na tehdejší dobu to bylo docela sofistikované vozidlo, kratší postranice bylo možné sklopit a vznikl veleprostorný sporťák. Pérování bylo sice tvrdší než u liberty, ale určitě ne tak děsné jako u mnohých současných kočárků.

      Ostatně včera jsem viděla ve městě cosi ve funkci kočáru, co vypadalo jako plastové umyvadlo na noze opatřené miniaturními viklavými kolečky... Uááá!

      Vymazat
    2. Mas pravdu, dneska se asi vyrabi horsi kocary.
      Mne nejvic vadi, ze jsou cimdal mensi a miminko je v takovem vozitku brzy stisnene.
      O pidi koleckach a zadnem perovani nemluve.
      Vyrobcum jde asi o to, aby byl kocar skladny do auta, ale funkci to uz jaksi postrada.
      My jsme nakonec koupili kocarek s velkymi koly z druhe ruky a jsem spokojena. malin

      Vymazat