Kočár

Koupit kočár není jen tak.

Zvlášť když je válka (první foto - rok 1943 a moje prateta Vlasta s prvorozeným synem).
Nebo když kolem panuje reálný socialismus (druhé foto - kočárek Liberta z osmdesátých let).

A nebo když kočárek pořídíte v e-shopu a transport má v rukou Česká pošta, s. p. (třetí foto a třetí pokus o nový kočár v únoru 2015).

Zadání bylo jednoznačné: střízlivě jednobarevný kočár, kterým lze houpat a který vydrží hojné výlety do přírody, přitom je tak vysoký, aby do něj nemohli středně velcí psi, a s madlem, k němuž není třeba se sklánět. Ukázalo se, že takový mají (jistě mimo jiné i) v Německu. Tak jo, tak modrý.

Němci přijali modrou objednávku a po určitém čase vyplněném napětím a zvědavostí napsali, že modré kočáry došly.

Dobře, tak tmavě šedý a rovnou i s autosedačkou. Objednávka byla vyřízena natošup a kočár na hranicích během několika hodin. Pak se několik dní potácel po českých meziskladech a meziskladech meziskladů. V takovém případě služba SLEDUJTE SVOU ZÁSILKU příliš nepotěší. Pak dorazila autosedačka. Kde je kočár? Do poštovní dodávky se nevešel, snad až další den. Aha, nestačí den dovolené, k vyzvednutí kočáru budou nutné dva.

Zatímco autosedačka přiautosedačkovala mimi z porodnice, kočár zůstával nadále v transportní krabici. Mysleli jsme, že v ní odpočívá a těší se na první vycházku, ale byl chudáček mrtev. Rozsekán.

Následovaly telefonáty, e-maily a zvyšující se napětí mezi českou a německou stranou. Vrátili jsme kočár v původní škatuli výrobci a ten ho z ní zřejmě vymetl smetáčkem na lopatku - soudíme tak podle toho, jak s krabicí před našima očima zacházeli na poště.

Kdypak se mimi dočká náhradního vozidla!

Naštěstí je tu vyhledávač google a inzerát na stařičkou vyšisovanou a mírně potrhanou libertu. Na první pohled vintage kousek, který po třiceti letech pobytu ve vesnické kůlně houpá, vydrží výlety do přírody, je tak vysoký, že do něj psi nemohou, a vlastně i střízlivě jednobarevný. Jedině madlo má proklatě nízko, tehdy v pravěku byli lidé zřejmě vesměs mnohem menší než dnes a na nás velké tenkrát výrobce nedbal.

Prodejce nakonec promptně odeslal nový, nerozbitý kočár. Ovšem jiný typ a v jiné barvě. Kočár je parádní, skvěle se s ním jezdí, ale kam se poděla příslovečná německá přepečlivost?

Neznáte někoho, kdo dokáže za přiměřenou úplatu starý kočár přečalounit?