Moje oblíbená...

... kombinace. Každý rok mě okouzluje. A ani ten plevel mi nevadí...

Klubíčka, knížka a volno aneb YARN ALONG 98/99

Klubíčka: ALPACA MIX od DROPS z nasyslených zásob (až se zima zeptá, odpovím: nákrčník). A jakýsi neforemný bavlněný svetr k rozpárání (taška? letní šál?).

(Modrošedý podklad je můj nový úlovek z hrabací bedny v IKEA. Cíl: miminčí deka ve verzi chlapec.)

Knížka: Karel Čapek: Cesta na sever. Nejedeme sice tak moc na sever, abychom jeli na jih, ale přece jen je to náš směr.

Volno: Chystáme se na sever: pláštěnu, holiny, deštník a nepromokavý pytel na klubíčka.

Inspirace: Ginny ze Small Thinks

Paní majitelka

Vyfoť mně to okno, povídala maminka.
Vyfoť mě a to okno, zaslechla jsem já.

Tak vznikla fotografie paní majitelky a teprve pak i jejích muškátů.

První prázdninový

Moc nepálíme, ale kompostujeme. Děti vyrostly a o opékání špekáčků nestojí.
Oheň dnes leda na likvidaci pichláčí.

Anna

Moje babička vzadu vpravo, vedle její sestra Vlastička a před ní rozesmátá teta Anna, moje praprateta, přibližně rok 1934

Svatá Anna se u nás vždycky držela, říkala včera maminka, matka vždycky nakoupila v cukrárně zákusky. Pamatuješ se, ne?


Těžko, nebyly mi ani tři roky, když teta Anna umřela.

Královna

Zazářila a teď začíná zvolna odkvétat...

Zátiší s kosem

Poskakují, zpívají a pózují pro fotoaparát.

Semenařím

Konečně došlo na ty orlíčky.
Díky za trpělivost.

Klubíčka, bez knížky a podvečerní slunce aneb YARN ALONG 97

Klubíčka: Dokoupila jsem ELIAN a další klubíčka mi nějak sama naskákala do košíku. Taky to znáte?

Bez knížky: Čtu korektury jako o život, ale to se nepočítá...

Podvečerní slunce zachraňuje dnešní aprílový den. Nakonec jsem se přece jen dostala na zahradu a osříhala, co kde přerostlo a odkvetlo za posledních dešťů.

Inspirace: Ginny ze Small Thinks

Chvíli tak, chvíli tak

Dneska prší, lije jako z konve a svítí slunce. To vše v několikaminutových intervalech.
To je jako duben nebo co!

Prázdno

První místnost vyklizena! Jsem z toho celá nakřivo.

(Bohužel zbývá dalších 350 metrů čtverečních...)

Brečím

Strašidelný dům nám ukusuje ze života. Dobrodružné, i když únavné vyklízení. Stále nekončící (a vskutku postmoderní) příběh. Emoce tečou plným proudem.

Našla jsem negativy a po více než padesáti letech jsou z nich pozitivy.

Náš dům a naše zahrada a můj rozesmátý dědeček a moje dvacetiletá maminka a její sestřenice přestrojená za dámu. 

Motýli, kde jste?

Komule začínají rozkvétat. Tak honem, motýli, přileťte!

Druhá tráva

Náš neanglický trávník. Kvete a bzučí.

Zakousnuté...

... do stráně vypadají na této fotografii schůdky od sklepa na dolní zahradu. Až mě to překvapilo...

Klubíčka, knížka a motovidlo aneb YARN ALONG 96

Klubíčka: Zase LACE, protože příze ELIAN došla.

Knížka: Elie Wiesel: Příběhy o naději. Krása. Ne že bych těm textům nějak moc rozuměla. Přesto krása.

Motovidlo: Za vysvědčení motovidlo! Jenže pan prodejce je sám motovidlo, takže mi poslal jiné motovidlo, než je motovidlo na jeho obrázku v jeho e-shopu. Napsala jsem mu rozhořčený e-mail. Neodpověděl. Zřejmě netuší, že to z našeho městečka do jeho městečka je jen osmnáct kilometrů a že ho tím kovovým motovidlem můžu pěkně přetáhnout bez obav, že by se rozbilo, což bych s objednaným dřevěným nikdy neudělala. Resumé: Vykročila jsem na válečnou stezku. Howgh.

Inspirace: Ginny ze Small Thinks

Za stmívání

Ještě rok dva a bude to skutečný sádek. Radost mám už teď. Zvlášť v podvečerním světle.

Sbírka

Kolem přední části domu vznikl kamenný záhonek, maminka si to přála.
Místní kámen v podezdívce domu, drobný štěrk, betonové dlaždice. Směska, pêle-mêle...

Tak jsme k tomu přidali kamení od Baltu - a najednou je to sbírka.

Marie

Maria Josefova pod křížem, v zahradě při poutním kostelu Jména Panny Marie na Lomečku.
A kříž mé praprababičky Marie, rozené Boehm.

Prapra

Po mnoha letech v domě mých praprarodičů.
Čas plyne a zároveň stojí.

Že nám hezky obrostla ta...

... stará žumpa!

Napršelo

Zapomněla jsem venku půllitr a vida - voda v něm...

Klubíčka po dešti a mezi bouřkami aneb YARN ALONG 95

Klubíčka: Můj druhý největší rest - těsně před dokončením začíná docházet příze... Klasika... U té větší červené deky už příze došla.

Déšť a bouřky: Společně mě zahnaly na půdu, a tak se přehrabuju v minulosti. A divím se.

Inspirace: Ginny ze Small Thinks

Když prší...

... je čas vyhodit staré sušené kytky a hlavně pravý čas vrhnout se na půdu.

Na fotografiích vypadá půda podezřele prázdná. Bohužel ve skutečnosti to tak není. Kdepak!

Před obědem a po obědě

Takhle bude - jednou - vypadat výsledek.

A takhle vypadala skála před zásahem a takhle, o obrázek níž, po zásahu.

Vida, to jsou ty přírodní schůdky, které jsme jako děti využívaly a které na léta (i zimy) zmizely. Stačilo koště a několik zuřivých výpadů kracličkou...