Fajn, pomyslela jsem si, žádné děti, žádné návštěvy, žádné jiné zahradní plány - konečně se zgruntu pustím do té nekonečné půdy. Velké oči! Místo toho jsem na celý víkend ulehla do postele a ládovala se paralenem.
A půda? Aktuálním prostorem pro soustředěnou činnost se stal naopak sklep. Maminka a můj muž se střídali na hlídce celou noc. Hrdinové. Neusnuli. Vynášeli kbelíky vody, kterou někdo namáhavě vléval prasklinami do skály, na níž stojí dům, a která tím kamenným cedníkem vtékala do našeho sklepa, hezky po schodech dolů, šup a rovnou pod uhlí...
Dúfam, že už tá voda opadla. Držím vám palce!
OdpovědětVymazatDíky :-) Už je to dobré.
Vymazat