Kdysi byla severní až severovýchodní část Kolomažnice pokryta smíšeným lesíkem s převahou jehličnatých stromů. Časem se skladba lesíka měnila. V letech poválečných, kromě velkého sucha, následkem něhož uschla řada borovic, ke změně charakteru lesíka přispěly volně chované slepice. Regulovaly samovýsev akátů i javorů, bránily náletu dubů i dalších dřevin. V oněch
slepičích letech se v lesíku mimořádně dařilo bezu černému a z hub zde v příznivém létě rostly jen bedly. Od osmdesátých let lesík začal zvolna pustnout. Nálet houstl, ale nemýtilo se, aby bylo
– jak babička s oblibou říkala
– na zátop. V hustém podrostu však semenáčky mířily do výšky za světlem a jejich kmeny nijak nesílily. Z lesíka se stávala neprostupná džungle. Nebo
urwald.
 |
| První etapa mýcení urwaldu, léto 2008 |
 |
| V urwaldu byla tma i v pravé poledne, léto 2008. |
 |
| Pohled na sever, či na jih? Počátkem léta je urwald všude stejně zarostlý. |
 |
| Lesík při pohledu z terasy, léto 2008 |
Urwald byl podzim co podzim půvabně barevný. Spadané dosahovalo místy po kolena a romanticky šustilo při každém kroku. V zimě miliony maličkých semenáčků javoru mléče připomínaly ježčí bodliny.
 |
| Podzimí lesík v roce 2007 |
A takto vypadala v létě 2008 naše první paseka, právě na ní vzešla první tráva. Největší a nejslavnější zásluhy na klučení a vyklučení javorového
urwaldu má můj táta. Strávil touto prací více než dva roky.
 |
| Konečně paseka, srpen 2008 |
Také zahrada připomínala rozcuchanou džungli. V roce 2008 sice již při pohledu zdálky nevypadala jako obrovská brokolice, z níž kdesi nahoře vykukuje komín a hromosvod, přesto tu bylo stromů, keřů, zvláště rybízových, stále více než dost.
 |
| Dolní zahrada, květen 2008 |
Někdejší alpinum začátkem léta 2009 připomínalo neuspořádanou džungli. Mahonie, brslen, množství ozdobné plazivé hluchavky, okrasné jehličnany a tu a tam polštář rozchodníku.
 |
| Kdysi tak barevné alpinum začátkem léta 2009 |
Ze zápraží za podvečerního světla tato stará přerostlá a vlastně dost zanedbaná zahrada nepostrádala jisté kouzlo. Napadlo by však někoho, že za cestičkou v místě nynějšího houští kvetla kdysi pestrobarevná skalka?
 |
| Zapadající slunce na jaře 2008 |
Peti, ta vaše zahrada je naprosto úchvatná i v této zanedbané podobě. Nafotím tu naší celou, pochopíš :o). Stojíme totiž na jílu, který se, jak známo, mizerně obdělává...část zahrady je udusaná od koní, protože jsme jim ji dali k dispozici pro pastvu. Chce to čas a nastudovat co a jak je pro tyto podmínky nejvhodnější, zrovna se dohadujeme, zda nechat 30let staré jabloně a obrovský ořešák, který neplodí a stíní, zrovna tak líska atd.... Už se těším, až tu budou vzrostlé stromy námi zasazené :o)
OdpovědětVymazatNaši "úchvatnost" dělá terén a na fotografiiích i světlo:-) Také my stojíme na jílu, totiž na skále a jílu, jen na dolní zahradě je "normální" zemina, kterou tam dědeček nechal před těmi téměř osmdesáti lety navézt, aby se svah maličko vyrovnal a aby se tam dalo vůbec něco pěstovat. Co se týká stromů, nechali jsme stát všechno, co vypadá jako strom a nehrozí bezprostředním zřícením, ať už to plodí nebo neplodí - právě kvůli stínu. Dnes máme na dolní zahradě jen devět původních jabloní: jedna 100+, tři 70-80 a ostatním je mezi třiceti až čtyřiceti lety, to znamená, že ve srovnání s dědečkovými časy úroda co do množství a hlavně kvality se blíží nule. Ale stromy dávají stín a zahrada, než povyrostou nové stromy, nebude vypadat úplně nahá. Zkrátka s kácením bych byla hodně opatrná, tedy pokud strom není nebezpečný a nebo nebrání stavbě nebo tak něco, poněvadž ty nové stromy zase tak rychle nerostou :-)
OdpovědětVymazat