PF 2012

Na trávníku pod skalkou na jaře 1973

Ptáci za oknem

Napadla troška sněhu a najednou je zahrada plná ptáků. Kosáci hrabou v suchém listí, objevily se pěnkavy a hejlové a na lískách u domu je pořádně rušno. Sýkory okukují krmítko na okně a tu a tam podniknou nálet. Zvonci a zvonohlíkové se zatím neúčastní...

Brhlík lesní (Sitta europaea) je můj oblíbenec.

Sýkora koňadra (Parus major) je nejčastější návštěvník.

Je tohle sýkora babka (Poecile palustris)?

Sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus) je momentálně nejmenší návštěvník našeho okna...

Cestičky

Sníh!

Dneska v noci konečně napadl. Co na tom, že během dopoledne většina sněhu roztála. Aspoň chvíli byla zahrada jako ze zimní pohádky...

Standardní snímek časosběrného seriálu POHLED ZE ZÁPRAŽÍ, dopoledne 30. 12. 2011

Poprašek zůstává na střechách a na dolní zahradě, jinak sníh taje před očima, 30. 12. 2011.

Záběr proti slunci, 30. 12. 2011

Dolní zahrada je celá bílá, 30. 12. 2011.

Lesík pocukrovaný sněhem, 30. 12. 2011

Vánoční stromek?

V tomto nečekaném světle vypadá douglaska jako zahradní vánoční stromeček, že?

Na východ, 28. 12. 2011

Nebe hoří!

Šumava, 28. 12. 2011

... a letos na stejném místě

Středa 28. 12. 2011, plná slunce

Kde ty loňské sněhy jsou... Letošní zima je na rozdíl od té minulé mimořádně teplá. Létají včely, bzučí mouchy a bláznivý narcis, který letos v létě podruhé vykvetl, má opět poupě. Neslavíme v tyto dny spíš Velikonoce?

Dolní zahrada, 28. 12. 2011

Lesík s kopcem Hradějnem v dáli, 28. 12. 2011

Loni touto dobou...

Pohled po diagonále: ze severozápadu na jihovýchod, Vánoce 2010

Dolní zahrada pod sněhem, Vánoce 2010

Loni touto dobou byly zahrada i lesík celé bílé. Ve slunečném dni jsme ze skalky v lesíku mohli pozorovat kopec Hradějn, který se jinak ztrácí v listí našich stromů.

Vítr a sníh zlomily větev staré borovice, Vánoce 2010.

Do kopce!

Pořád opakuji, že Kolomažnice je pozemek svažitý. Jenže na fotografiích to s tím svahem není takové, jako když  člověk vezme dvě konve vody a začne stoupat nebo dva kbelíky kamení a začne stoupat nebo naloží kolečko hlínou a zkusí se rozjet. Do kopce.

Před rokem, v říjnu 2010, naši přátelé-brigádníci popadli betonový schod a...

... začali stoupat...

 ... stoupali...

 ... stoupali...

... stoupali...

... pořád stoupali...

 A už jsou téměř v cíli, nikoli na vršku...

Zvířata na zahradě

Na zahradě se pravidelně setkáváme především s motýly a ještěrkami, zpěvné ptactvo spíš slyšíme, než vidíme, a ostatní polétavci, tj. hmyz, kolem nás obvykle proletí dřív, než se někdo vzpamatuje a přinese fotoaparát. A tak na těchto snímcích chybějí hrdličky, sýkory, kosové, strakapoud a straka, hýl, pěnkava, zvonohlík, zvonek, brkoslav severní, také tu není ježek a hraboši, krtek, ba ani krtinec, kuna či lasička, vážky a skokan hnědý. V sousedství se prý objevuje i užovka obojková, ale k nám se zatím asi nevypravila. V mém dětství žili v lesíku divocí králíci a v zimě se obvykle ke slepicím přidali v době krmení i bažanti.

Slepýš je naše neopatrná ještěrka, nebojí se sekačky, což bývá někdy osudné.

Maličká ještěrka hnědá se ráda vyhřívá na kamenných zídkách.

Zřejmě náš jedinečný exemplář ještěrky usměvavé...

Hlemýždi rádi pivo a Honza také.

Plzák španělský rád cokoli. I šalvěj!

Ještěrka zelená se ubytovala v hromadě kamení.

Bělásci se neradi fotografují.

Náš nejexotičtější úlovek: bažantokachna střešní! Tento pozoruhodný pták se zničehožnic objevil na samém hřebeni naší vysoké střechy a upoutal pozornost nejen rodiny, ale i řemeslníků a sousedů. Nakonec jsme ho identifikovali jako jednoho z bažantů zlatých, kteří uletěli z blízkého chovu. Jak se ovšem tento kousek dostal do takové výšky bez ocasních per, je stejnou záhadou jako to, kam se pak poděl.

Zahrada-brokolice

Když jsem v posledních třiceti letech chtěla vysvětlit, kde v městečku stojí náš dům, obvykle jsem zvolila příměr se zeleninou. Řekla jsem: Až uvidíte zahradu kudrnatou jako květák (od revoluce ho nahradila do té doby neznámá brokolice), ze které kouká kousek komína a hromosvod, tak to jsme my! Bylo to právě tak. Tady je důkaz...

Tento snímek z roku 1995 byl pořízen z podkrovního okna domu na protější straně ulice. Kdyby fotograf stál na silnici či na chodníku, neviděl by ani špičku hromosvodu... Ty maličké barevné skvrny vpravo dole, to je náš Honza, Antonín a já.

Stav kolomažnické zahrady se dlouhou dobu v podstatě neměnil. Dědečkova zahrada ve svahu orientovaném na jih zarostla a zdivočela, najednou byla tmavá, vlhká a - studená. Nakonec staré stromy začaly pozvolna odcházet, některé proschly, jiné se rozlomily. Řada z nich musela ustoupit během výkopových prací při pokládání kanalizace, obecního vodovodu, telefonního kabelu i elektrického vedení. Přesto stav zahrady v roce 2007 byl takovýto:

Letos na podzim vypadala stejná část takto...

Oba snímky pocházejí z letošního listopadu.

Plán 3/2012

Na hraně této stráňky ještě předloni skomíraly dvě staré hrušně napadené rzí hrušňovou. Dnes tu z původní výsadby zbyla jen troska jabloně, které říkáme poťák (Pottovo jablko).
Příští rok by při dolní hraně stráňky mohl vzniknout kamenný záhon s novými rybízy a mohl by časem vypadat takto...

Honza likviduje hrušně pod skalkou, listopad 2009.