Zpětně Krumlov

 

Stáhla jsem konečně do počítače první miliardu záběrů. Začnu  Krumlovem v pozdním jaře...

Nečekaně příjemné tři dny s maminkou. Shodly jsme se na tom, že žádné památky nebudou, že se budeme jen tak potloukat po městě, vysedávat v kavárnách a rodinnou skupinu na vocapu zahltíme snímky dokumentujícími naše nicnedělání. Jak jsme si předsevzaly, tak jsme i (ne)učinily.

Fotoateliér Seidel, nevěděly jsme, na co koukat dřív. Táta by byl nadšený.

Bretaň, nebo Krumlov?

K tomuto místu na dřevěném mostě se váže jedna tátova prastará cyklistická historka, mávaly jsme k nebi ze všech sil.

Tohle po nich zbylo, říká maminka na posledním snímku a ukazuje na díru po komunistické ceduli, která překrývala název mostu Edvarda Beneše a kterou si čert před třiceti lety odnesl.

Dnes je ten slavný den...

 

... kdy k nám byl zaveden pevný internet.

Konečně.

Provizorium je u konce, přinejmenším provizorium tohoto typu. A marné nadále budou výmluvy na nepohodlné mobilní připojení, neohrabaný mobilní bloger a na nedostatek času.

Blog se (snad) vrátí tam, kde býval, totiž k nepravidelně deníkovým záznamům o kolomažnické zahradě, háčkování a tak vůbec.

Chundelatý lesík

 

Zatímco u tety na Chebsku ani nekápne, u nás jsme se propršeli a promrholili obdobím orlíčkovým až do období kohoutkového a celá Kolomažnice vypadá jako jedno obří křoví...

Chlubné

 

Jubilejní výstava KNIHOVNA STOLETÁ.

Expozice DVĚ KNIHOVNY: jedna prvorepubliková, jedna socialistická. Veliká radost tohle poskládat...

OBLEČ KNIHU: společný projekt škola + knihovna. Nakladatelství nám můžou knižní obálky jenom závidět.

Výprava do prostor budoucí knihovny a návštěva zdejšího strašidla,. Zjevně nebylo doma...

Bratři v triku

 

Svátek (z)matek na Kolomažnici.

Pozorovali jsme brouky. A pavouky. A hráli na schovku. 

Nedělní pohodička.

Jedenáct let

Blog má jedenácté narozeniny.

Tentokrát bude jubilejní příspěvek bez obrázku. Píšu z mobilu a na nějaké nestandardní nahrávání jsem líná... 

Zahradě je 89 let a bují. Místy až moc. Dědeček by koukal, jak stromky pěkně rostou. 

Honza se pustil do drobné modernizace podkroví a maminka čím dál častěji mluví o solárních panelech. Trochu se děsím. 

Blog se pomalu dostává do puberty a četnost příspěvků tomu odpovídá. Třeba se přes tohle mlčenlivější období společně přeneseme. Doufám 😁

Právě dnes by bylo dědečkovi 118 let. 

Pořád

 

Ráda bych napsala něco milého, vtipného, ještě lépe: milého i vtipného zároveň.

Jenže mráz přichází z Kremlu, žejo, což se u nás na jihu projevuje zatím bohudíky urputným sněžením na Boubíně a mým prapodivným pocitem zmaru při některých zbytných činnostech.

Jaro se zatím k věcí staví čelem: mrzne, fouká, z nebe cosi padá, zase fouká a tak pořád dokola. Když jsem v práci, vysvitne slunce, jakmile padla, zase zasvitne.

Přesto všechno Kolomažnice kvete.

Dokonce i rozmarýna ve sklepě na okně. Svatba na obzoru!