Kotrouše, šmorn, klevera a spol.

Moje babička pekla buchty z polohrubé mouky a naležato na plechu, moje (druhá) babička pekla buchty z hladké mouky a nastojato v pekáči. Maminka peče ty naležato a o těch druhých diskutujeme. Totiž diskutovali jsme.
Honza posbíral všechny indicie z našich neúplných, zato velice subjektivních vzpomínek a pustil se do pečení, takže jsme dodiskutovali, protože s pusou plnou tvarohové buchty se mluvit nemá/nemůže.
Výzva nostalgické číslo dvě bude sanbába. Znáte ji?

Za sklem

Náš Honza, práce všeho druhu.

U Velíšků už je možné vkládat komentáře. Díky, za upozornění, Peti :-)

Vlaje!

Vlajku jsme našli, žerď jsme našli a už vlaje!

V předvečer

Celý den mrholilo.
Lípu republiky 2018 sázeli poblíž sokolovny čerství osmnáctiletí, kluci a holky s lopatami. Poslední trikoloru vázala moje maminka.

U pomníku padlých jsme se scházeli poněkud rozmazaně.
Svíčky, věnce, několik krátkých, a o to pěknějších proslovů.
A hymna.
Zpívali jsme všichni. Potichu, někteří falešně, ale všichni společně.

Mlha se hlásí

 Podzimní mlhy jsou tu a našemu koupališti pod Hradištěm opravdu sluší.

Výroční bříza

V místním rozhlase hlásili, že rámci osmičkových výročí (a že jich tentokrát máme!) proběhne za účasti dětí školou povinných slavnostní vysazení výroční břízy před Brabců vilou. Doslova tam.
Vyslechli jsme si hlášení opakovaně a čas zbývající do akce samé jsme strávili pobaveným upřesňováním, kde že ten strom vlastně vysadí.
Doprostřed vozovky? Do chodníku před brankou? Snad nám přímo na zahradu. Nebo nebohou břízu prostě jen vysadí z auta?

Výroční taškařice se samozřejmě konala na travnatém plácku za křížkem JSEM, tedy před vil(k)ou K nebo H nebo Ř, a do vysazování se zapojila hrstka školních dětí s takovým zápalem, že za časů vlády GDPR snímky lepší než tyto nelze uveřejnit.

Pokud se divíte, že bříza, nikoli lípa, tak souvislost je toponymická. Lípa se ostatně bude sázet taky, za týden a před sokolovnou. Snad to najdeme lépe.

 

Synergie

Na tohle jsem se moc těšila. 

Jak se ty dvě zahrady propojí. Jedna suchá, druhá mokrá. 

Naplánovala jsem si na dnešek plno sázení kolomažnického plevele. Ale nakonec to dopadlo jinak.

Letos se nám mimořádně pomnožil ořechoplodec, neuvěřitelné - osídlil totiž nejsušší část zahrady nad skalkou.

Na stromech

Letos je toho ovoce víc než dost.
Už jen paběrky aronie pro ptactvo nebeské a první zvonkové.

Růže růžové

Už několik let s maminkou hovoříme o růžích. O nových růžích, které nutně potřebujeme. Zatím jsme se na nich ani nedohodly, natož abychom si na nich ustlaly.

Zde je můj letošní návrh do případné růžové pranice:

Rosa 'Emilia Maria' 

Rosa 'Billet Doux'

Rosa 'Eden Rose' 

Rosa 'Elfe'

Bodendeckerrose'The Fairy'

Jo, mám nějaké romantické období...

Lupeny

Co jsem před týdny zkoušením klopotně vyzkoumala, to jsem během fotoaparátovy nepřítomnosti s lehkostí zapomněla. Někdy si vážně připadám jako pořádnej tragéd.

Barvy

Jak se podzim začíná vybarvovat, je hned všechno lepší. 

A také to vypadá, že už je snad možné dohlédnout na konec.

A pokud jste zvědaví/zvědavé, jak obvykle bývám zvědavá já, tak se mrkněte sem. 

Puzzle

Postupujeme.
Další dílek naší letošní skládačky je na svém místě.

A naštípané dřevo ze stromů, které vzala před dvěma týdny vichřice, se vyhřívá na sluníčku.

Klubíčka, knížka a stres aneb YARN ALONG 231

Někdo bojuje s depresí, já se stresem. Nebo spíš on bojuje se mnou. A v posledních měsících vyhrává.

Nestíhám.
Musím.
Musím, i když vůbec nemusím. Někdy se musím smát, že brzy budu muset myslet na to, že musím dejchat.
Kopla bych do toho.
Sem by měl přijít smajlík s lehce ironickými dolíčky ve tváři.

Takže honem nějaká ta pozitiva.
Po vleklém a bolestném utrpení jsme vyklidili, prodali a předali pražský byt. Aleluja!
Roztřídili jsme naše krámy, mnohých se zbavili, co bylo císařovo, dali císaři, a co bylo dětí, dětem. Čtyřnásobné aleluja!
Naplánovali jsme rámcový plán na následujících patnáct let. Náš novej život.
Koupili jsme starej dům se starou zanedbanou zahradou.
Kolomažnice vzkvétá, rodičům se daří přiměřeně a třináct kilometrů je čtvrthodina cesty.

A toho stresu se ne a ne zbavit.
Takže jestli vás napadají nějaké tipy nebo tak něco, prosím sem s nimi.

Cípatý šátek je opravdu cípatý a jeho háčkování je trošililinku nekonečné.
A kniha, no jo, jeden se vždycky rád poučí.

Tak v tom zase lítám

Vyklízení č. 7. Teda asi.
Kdybych byla obchodně zdatná, mohla bych si na to už dávno otevřít firmu, faktžejo.
Na obrázku jsou podomácku vyrobené etažéry (???) pro kočky, vše po pádu z prvního patra. Máloco je mi tak nepříjemné jako tahle udělátka pro domácí mazlíčky.

A dvorek po mém razantním antimazlíčkovském zásahu.
Fotoaparát se zase někde toulá.