Blogové volno

Venku poletují třešňové květy nebo sníh nebo oboje a já ležím v posteli a vůbec. Mám zachovávat pět té: ticho, teplo, tekutiny, tišení bolesti, transport je však naopak zakázán. Takže šok to není, aspoň podle toho, co si pamatuju z gymnaziálních hodin branné výchovy...

Těším se, jak si v přestávkách mezi tichem a tekutinami uspořádám háčkovací vzorníčky.
Abych se (například) dobře připravila na toto.

Na shledanou ve zdravějším květnovém povětří :-)

Dědeček

Před padesáti lety touhle dobou.
Autentická barevná fotografie z roku 1967. Ano, už tehdy dorazila taková vymoženost až na Kolomažnici...

Tolik se toho změnilo. A přitom stejné zápraží, stejná forzýtie, čemeřice roste pořád na stejném místě a červená lavička se stále volně potuluje po zahradě.

Ovšem aktuální mimino Mikuláš je o dvě generace mladší.

Dědeček odešel na věčnost právě před pětatřiceti lety.

Soubory

Když jsem byla malá, sbírala jsem známky a se spolužáky jsme o školních přestávkách měnili, hádali jsme se, postrkovali jsme se a některé exempláře jsme si pekelně záviděli.

Teď, když jsem velká, nesbírám nic. Vysvětlení nabízí Karel Čapek. Knížek mám/máme doma víc než hodně, ale sbírka to není. Stejně tak klubíčka, to už vůbec ne (trochu se děsím, aby se z klubek nevyklubala spíš choroba...).

Takže nesbírám, zato vytvářím nekompletní soubory.
Knížky Raymonda Queneaua.
Knížky G. K. Chestertona.
Knížky Williama Saroyana.
Knížky A. J. Cronina.
Knížky J. R. R. Tolkiena.
Knížky C. S. Lewise.
Básně Jacquese Préverta.
Detektivky Agathy Christie (vlastně to už asi je sbírka, mám je téměř/nejspíš všechny a některé dvakrát).
Knížky Josteina Gaardera.
Knížky Astrid Lindgren.
Skeny starých pohlednic našeho městečka (toto je pohlednice nejpozději z počátku padesátých let).
Krváky Jefferyho Deavera.
Prózu Jane Austen.
Knížky sester Brontëových.
Medvědí brože a průběžně je ztrácím, takže... Pletacího medvěda jsem ztratila cestou z Brna, achjo, achjóóó!
Slovníky.
Další slovníky.
Ještě další slovníky.
Kameny. Ne minerály, obyčejné šutráky.
A karelované kousky anglické kameniny, vesměs značky Spode, v množství menším než malém.
.

Poněkud rozmazaně...

Dudlík a jeho Melichar.

Vyšoháj

Hledala jsem nějaká cvičení na přívlastek neshodný a našla jsem tuhle panoramatickou fotografii, jistě řadu let starou, a podivila jsem se, co za horstvo je ten náš Vyšoháj. Perspektiva, mocná čarodějka, zvedla kopce za městečkem o dobrých pět set metrů nad moře a většinu domů a domečků schovala mimo záběr. Kolomažnice je samozřejmě to roští od středu dolního okraje vlevo.

CRAFT ON 5

Nějak jsem nepostoupila. S šátkem téměř ani o píďu a s knížkou jen k historce o koberci, takže taky nic. Začala jsem jeden cestovní proužkovaný, protože ten šedošedý je tak objemný, že se mi s ním nechce už nikam vláčet.

Na Bílou sobotu jsem si zase nevzpomněla, jaká je správná česká odpověď na světlo Kristovo, a při Zajásej muselo uplynout několik veršů, než jsem přestala vnímat češtinu jako rušivý jazyk. No jo, stran velikonoční latiny jsem neopravitelná rezavá konzerva, nic jiného. 

Zelený (plot)

Prvorepublikové vily v Ruské.

Baví mě sledovat, co dělají bohaté vzdálené sestřenky našeho domu.

Některým se daří dobře.

Jiným jinak.

Ale magnolie, ty teda mají výstavní!

V samých bambulích

Včera v Karlíně.

Můj muž by si přál/přeje/chce/musí mít na zahradě sakuru. Nebo aspoň sakurku.

Už jsme vyhlédli dvě nebo tři místa, ale pokaždé dostalo přednost něco užitečnějšího/jedlejšího.

Ale včera, když jsem viděla tyhle superplnokvěté sakuří bambule, mi bylo jasné, co a kam budeme letos na podzim sázet. I když to kam bude potřebovat mnoho diplomacie. Nebo Machiavelliho strategie... A taky ostrou pilu.

CRAFT ON 4

Už čtvrtý příspěvek u Nicole na webu Frontier Dreams. Čas letí jako splašený.

Od minulého úterý jsem pokročila jen pramálo. Šedo-šedošedý šátek doputoval k poslednímu pruhu, Dear Vittie do třetí kapitoly. A zatím stále ještě bez slovníku. Textová koherence je báječná věc!

A moje nová flerová brož. Čím jsem starší, tím jsem barevnější.

Ostatky (c)

Midsomerská ovčí deka, kterou jsem dostala od zetě jako vzpomínku na kvetoucí vřes, který jsem neviděla kvést.

A pak ten vřes. Odkvetlý, ale je to on. A taky ovčí rouno zachycené v suché trávě a posbírané po vzoru Jásonově. A střep místní produkce nalezený v poli. Ach, anglický porcelán, moje letitá láska!

Květná

Letos jinak a jinde než vždycky, ale Pueri Herbraeorum mi stejně zní v uších latinsky.

Šálivé Brno

Že Brno nikoho neošálí? 

Tak schválně, kolik mají v Brně radničních věží? Aha!

A co ten drak, co není drak? Aha!

A typické midsomerské scenerie v Brně? Aha!

 A co teprve páteční háčkařky? Ty by při své píli ošálily celé okolí, vždyť stihly nakročit k čepičce (vzorníček), uháčkovaly kus vaflového šátku, a dokonce se pustily do Korálového útesu!

Těším se příště :-)

Včera v Brně

Odpoledne se seběhly pilné mravenečky a háčkovaly a háčkovaly a háčkovaly.

Helčo, Ivo, Peti, Zdeni, Zuzko, abecedně díky :-)

A zítra v Brně?

Zítra, tedy v pátek 7. dubna, se sejdeme opět v kavárně Podnebí a opět v 16 hodin. 

Moc se těším!

CRAFT ON 3

Od minulého týdne jsem pokročila jen o osmnáct řad. Nic moc.

Dnešní úlovek v antikvariátu. Našla jsem ji na netu, objednala k vyzvednutí a knížku jsem dostala od majitele jen tak, zadarmo. Asi se mu nechtělo tisknout účtenku, měl dost fofr. Knížka s příběhem, jak se dneska říká/píše/nosí.

Jak si zlepšit angličtinu četbou milostných dopisů... Vypadá to na náramně zábavnou výzvu, vždyť nemám co zlepšovat! Přečetla jsem první kapitolu, ta makarónština nemá chybu. Jsem zvědava, jak dlouho (ještě stránku, dvě?) vydržím bez slovníku...

Alenko Rožnovská, díky moc za tip !

Ve středu :-)

Milé účastnice,
ve středu 5. dubna se sejdeme v brněnské kavárně Podnebí od 16 hodin, háček č. 4 s sebou :-)
Těší se Petra

P. S. Páteční místo je ještě v jednání.

Včera s Vlněnými sestrami

Decada na Palmovce, jehlice, klubíčka, háček a tajemné sesterstvo v šátcích.