Splašený

Modřínu je právě pět. Ale zatímco většině mých zasázených lesních stromků se daří mizerně, a nebo dokonce vůbec, modřín roste jako z vody. A přitom roste přímo ze skály. Chápete tu logiku?!

Než odkvetou...

Liberté

Paul Eluard si vybral formu litanického textu, v době meziválečné tak oblíbenou obzvlášť levicovými básníky (Boží paradoxy jsou prostě boží), já jsem si vybrala tuhle poněkud bezhraniční fotku ranní zahrady a oba máme na mysli svým způsobem totéž.

Moc a moc se těším ze své (znovu)nabyté svobody a ještě víc jsem zvědava, co s ní podniknu!

Stmívání

Mám ráda měkké večerní slunce. Na naší skalce obzvlášť.

Budoucí úroda

Poprvé.
Nejstarší nové stromky slibují první jablíčka.

Bez klubíčka, ale s růží aneb YARN ALONG 93

Klubíčka: V barvě mezi první a poslední růží, ovšem stále nesmotaná...

Růže: Zmoklé. A já unavená.

Komíny

Ať jsem dělala, co jsem dělala, komínů jsem se nedokázala zbavit.
Navzdory tomu to ale kopci sluší, že?

Do školy

Dnes a pak ještě čtyřikrát.
Kdysi jsem z těch dlouhých schodů skákala samou radostí. Teď se radši držím zábradlí.
Ale těším se stejně.
Nebo víc.

Všechny barvy Benettonu

Náš barevný živý plot.
Zadání bylo: co nejpestřejší.
Asi splněno nebo co.

Vítací růže

Někoho vítá květy, někoho vůní, mě obvykle chytne za šaty svými trny. A to jsem jí pořídila levandulové sousedství proti mšicím a krmím ji banánovými slupkami, jak mi poradili. Pěkný nevděk!

Tak či tak, tato růžová růže od Starkla je nakonec opravdu růžová (první dva roky se o růžové mohlo mluvit jen se zapojením veškeré představivosti) a nemalé peníze za ní vydané se ukazují jako velmi dobře investované.

Krása nejkrásnější

Z fotografie to není úplně patrné, ale velepopínací růže je slabounce oranžová.
Budu muset napěstovat nějaké větvě na této staré jabloni, aby růže měla kudy šplhat.

Nejdelší večery

Ani se mi nechtělo dnes ze zahrady. Krásný chladný večer. Bez komárů. Zatím.

Klubíčka a malovaný stolek aneb YARN ALONG 92

Klubíčka: LACE + LACE. Snažím se háčkovat dopolokulata.

Stolek: Přiletěl ze začátku minulého století a je u nás na dočasné návštěvě. Škoda...

Šaty

Potřebuju letní šaty.
Puntíky, nebo proužky?

Dřišťál

Tak jsem rozpárala, co jsem během víkendu uháčkovala, mohutně jsem se zamyslela nad poměrem silné příze paní Chan a mé tenké LACE a jejím volným přístupem a mým zavilým utahováním - a tady je nový začátek.

Šátek Dřišťál, LACE + LACE, dokulata (skoro). A s lemem paní Chan. Díky, Kateřino :-)

Letecký den

 

Vítejte u syslů!

Bylo  třeba provětrat a utřídit zásoby (ty slevy u DROPS jsou zabijácké). A především bylo třeba omrknout všechny (tj. mnoho) nedodělky - zvlášť s ohledem na to, že jsem nezodpovědně začala šátek s Kateřininým lemem. Jsem prostě nenapravitelná...

Slunce si s barvou LACE dost pohrává, tentokrát mě dost překvapila tmavší hnědá (5310).

Emoce

Antonín Alfréd Josef je můj dědeček.  A jeho maminka byla žena statečná, kdo takovou nalezne?

(Objev dnešního odpoledne, stále tomu nevěřím.)

Revamp. LOVE! (5)

Kéž by všechny mé kurzy měly takto hmatatelné výsledky!

Praktické využití se sice limitně blíží nule, ale jinak paráda. Mouchy časem (možná) vychytám a ve volných chvílích nad háčkem popřemýšlím, co by se dalo s takovými vyšívanými kousky podniknout...

Každá rada dobrá :-)

Dlouhej nos

Už jsou zase tu. Šestá generace javorových nosů, kterou babička nezažila.
A zase jdeme po nich!

Klubíčka, knížka a REVAMP aneb YARN ALONG 91

Klubíčka: Lace opět. Moc jsem za poslední týden nepokročila...

Knížka: Jonas Jonasson: Analfabetka, která uměla počítat. Bavím se. Schéma Stoletého staříka se zjevně osvědčilo, a tak to autor zkouší znovu. Drobné zklamání, ale jak říkám - bavím se.

REVAMP: Recyklaci já obzvlášť ráda. A tohle vypadá na mimořádně příjemnou recyklaci: část ustřižených džín, perlovka a Lace (univerzální Lace). Jen mě maličko děsí to nerudovské kam s ním!

Inspirace: Ginny ze Small Thinks

Jó!

Zmrzlina byla dnes málo.
Teprve tato fotografie přispěla k jakés takés teplotní rovnováze.

Kde ty loňské sněhy jsou...

Honza (24)

Další ze série Babička, děti a staré fotografie.

Šťastný a veselý v Londýně!

Z Mordoru

Pamětníci tvrdí, že v dávných zlatých časech náš lesík tvořil vyvážený ekosystém (vznešené, co?), žili tu divocí králíci (pamatuju i já) a rostly houby (pamatuju z části).

Tyto dávné zlaté časy skončily se slepicemi chovanými navolno a od té doby máme potíže. Vlna invaze bezu černého a trnovníku akátu se už dávno rozbila o břeh. Javorům a netýkavce nedůtklivé jsme také vymezili hranice. Zatímco kakost smrdutý ustupuje a mává bílou vlajkou, vlaštovičník by se ještě rád pral, ale moc platné mu tu nebude.

Letos sukcese vytáhla útočníka přímo z Mordoru: divoké ostružiní.

Ta ozbrojená potvora tahá za kotníky, trhá šaty, plazí se mezi kamením, vytváří smyčky a podráží nohy. A samozřejmě na ní nevyroste jediná ostružina, jediný plod.

Letošní prázdninový úkol je jasný: hrrr na ostružiní! Kdo s koho!