Na dolních schodech

Moje maminka se svou sestrou Alenkou, rok 1956

O padesát pět let později: Rozárka bez své sestry Hany, konec prosince 2011

Spící skalka

Je konečně zima. Ruská zima. Kdepak, zima jako v ruském filmu. Skalka spí. Docela úspěšně předstírá, že je jen hromada vyskládaného kamení. Doufám, že se v ni po těchto holomrazech opravdu nepromění...

Trávník pod skalkou a poprašek sněhu, leden 2012

Ulička

Ulička na Kavčinec, na fotografiích spíš vedoucí mezi zahradami z Kavčince dolů, se za léta změnila. Kdysi to byla obyčejná zkratka do polí, z jedné strany plaňkový plot Jansíkova sadu, z druhé naše pletivo. Na první fotografii z léta 1942 jsou oba ploty dobře vidět.

Moje babička s miminkem (mou maminkou) na klíně, rok 1942

Koncem šedesátých let se obec rozhodla vystavět na znárodněných farních pozemcích cihlové bytovky a ty potřebovaly septik. Které místo se hodilo víc než cíp Jansíkovy zahrady? Septik pochopitelně záhy obrostl náletovými křovinami, dokonce se tu objevily i břízy. Pamatuji se, že přes uličku se k nám pnula vytrvalá ostružina. Vytvářela husté loubí, které znepříjemňovalo průchod čím dál frekventovanější cestičkou.

Ulička počátkem sedmdesátých let, už se septikem...

Když se sídliště na Kavčinci rozrostlo do své současné podoby, obec výměnou za stavbu nového plotu rozšířila uličku směrem do našeho pozemku. Původně se tu plánovaly schody, ale byla to jen Akce Z, takže ulička je dodnes pouze vyasfaltovaná, i když poslední dva tři roky je opatřená dřevěným zábradlím!

Ulička dolů a sněhulák na sousední zahrádce, leden 2012

Ulička dolů a přesazený rododenron, leden 2012

Parcela se septikem byla celé roky zarostlá a leda okolí pro ostudu. Poté, co před lety dostala nájemnici, naši novou a mimořádně pracovitou sousedku, změnila se v pozoruhodnou zahrádku.

Ulička na Kavčinec se možná brzy dočká nového připojení k sídlištní silnici. Panelové bytovky totiž právě procházejí tzv. revitalizací a ta – snad – dorazí až k našemu severnímu plotu.

To jsou zimní barvy?

Šalvěj se vytrvale tváří, že je nanejvýš konec října. Uvidíme, jak se vyrovná s mrazivými dny, které nás právě čekají. Loni tři šalvěje na zídce pod forzýtií zmrzly až v samém závěru zimy. Jak dopadnou jejich letos nástupci?

Tulipány

Včera jsem dostala od manžela tulipány a dneska na ně svítilo slunce. Takhle by mohlo vypadat jaro!

Pod třešní

Pod zápražím stávala chrupka. Jednoho jara vykvetla - a uschla. Na snímku z první poloviny padesátých let minulého století stojí zleva moje teta Alenka a její neteř Alenka, moje babička a můj dědeček.

Stromy

V koutě

V koutě pod zápražím roste už řadu let bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus). Babička kdesi utrhla větvičku, zasadila, větvičce se začalo v závětří náramně dařit. Každý rok keř trochu přistřihneme, ale zdá se, že mu naše nesystematická péče nijak zvlášť nevadí. Kvete, a dokonce se pod ním objevily vysemeněné sazenice.

Loni v lednu

Další, ovšem mnohem mladší archiválie: leden 2011, kvetou bledule (Leucojum vernum).

A přesně dva měsíce nato je po zimě, před domem bzučí včely na žlutých talovínech (Eranthis hyemalis). A to přesto, že bledule se jmenují jarní a talovíny naopak zimní...

Ještě původní pěšinka kolem domu a už srovnaná, ale dosud nezatravněná plocha pod skalkou, 13. 3. 2011

Před sedmi lety

Takhle vypadala zahrada o jarních prázdninách v roce 2005. Velká třešeň před okny a na dolní zahradě mnohem víc rybízových keřů, přitom už zdaleka ne tolik co dřív.

Pohled na zasněžený Kančov, březen 2005.

Kde je zima?

Kde je zima? No, před naším domem určitě není... Snad na protějších stráních?

Sníh ve stínu

Sníh se drží na dolní zahradě jen díky stínu sousedových stromů. Všude jinde taje, pokud vůbec dopadne na zem. Skalka a místa pod našimi vzrostlými douglaskami jsou letos dosud zcela bez sněhu.

Stopy

I v tom málu letošního sněhu lze vysledovat, kdo se prochází naší zahradou, kudy a jak často...

Pocukrováno

Opět standardní snímek ze zápraží, tentokrát se sněhovým popraškem. Všude kolem sněžilo, dokonce pořádně chumelilo, jen naše zahrada vypadá jako pocukrovaná. Kdy už konečně přijde ta pravá ladovská zima?

Neděle 15. 1. 2012, téměř bez sněhu...

Studna v zimě

Nos

Javorové nosy jsou prokletím našeho lesíka. Jsou všude, jsou jich miliardy. Klíčí. Rostou. Hrůza. Tento však vypadá neškodně, nebo se také chystá zakořenit?

Krajina kolem nás

Přelom roku 2009 a 2010, tedy foto mírně archivní...

Ten je můj oblíbený...

Tohle je můj oblíbený kámen, totiž jen část oblíbené skalky, kde jsme si jako děti hráli na domeček. Dnes je skalka mnohem více utopená v listí a zasypaná zemí než tenkrát.

Mech

Pohled na dům ze severovýchodního cípu zahrady, 8. 1. 2012

Jalovec

Chumelí

Vesele se chumelí už celou půlhodinu..., 7. 1. 2012.

A je po sněhu, večer 7. 1. 2012.

Slunný zimní den

Uzel

Na skalce před lety vyrostl špendlík. Napřed jsme ho pozorovali, pak jsme ho nahodile zastřihovali a nakonec se nám zauzlil... Žádné úrody jsme se zatím nedočkali, ale trnitá koruna obvykle v sezoně chrání hnízdo nějakého ptáčka zpěváčka a stromek v parném létě dává příjemný stín.

.

Další archivní kousek...

Počátek léta 1942 na skalce: zleva můj dědeček, pod ním jeho maminka, moje babička drží na klíně mou maminku, vedle babiččina sestra a pod nimi jejich teta Anna. Fotografem je nejspíš maminčin tehdy patnáctiletý bratr.

Třezalky

Třezalka dnes

Tatáž třezalka začátkem léta

Šišky

Loňské květy

Uschlá květenství na zahradě mohou být útočištěm užitečného či méně užitečného hmyzu, ale rozhodně zasněžená dělají náramnou parádu i dalším roce.

Modrý rozrazil vypadá dobře i v zimě.

Rozchodníkovci (Sedum) sněhové čepičky vždycky sluší.

Poslední růžové poupě - bohužel zmrzlé.

Bergénie je také pěkná parádnice.