Motýlí keř

V tomto létě si naše komule Davidovy (Buddleia davidii) motýlů příliš neužijí, počasí jim zrovna nepřeje. Loňskou záplavu baboček kopřivových bohužel vystřídal chudší motýlí rok. Tato fialová komule roste v jižní stráni před domem, kde se jí v plném slunci daří, a tak je z ní letos již skutečný keř, měří více než 150 cm.

Vzpomínka na náprstník

Můj fotoaparát odcestoval do Řecka, a tak zařazuji do blogu tento měsíc starý snímek jako vzpomínku na náprstník, který se sám vysemenil pod levandulovým záhonem. Náprstník rostl a rostl do nečekané výšky, a aby ho déšť a vítr nezlomily, dostal opěrný kůl. Dnes je náprstník odkvetlý a sbírám jeho semena, jak postupně zrají. Snad se i v příštím roce objeví v zahradě nějací jeho následníci.

Pýchavka obrovská

Na výletě s přáteli jsme na slunném kraji lesa našli starší exemplář pýchavky obrovské (Langermannia gigantea). Vzali jsme ji s sebou domů a "zaseli" ji na dvou místech v lesíku. V příštích letech tedy uvidíme...

Ještěrka

Na suchých zídkách se s oblibou vyhřívají ještěrky a někdy i slepýši.

Nízký tarásek

Konečně jsem se pustila do dokončení nejvyššího tarásku alpina, který byl dosud jen lehce naznačen volně loženými kameny. Tarásek bude nízký a jeho korunu snad brzy zpevní plazivá mateřídouška. Práce ovšem postupuje velmi pomalu, protože je horko a slunce se do těchto míst opírá po většinu dne.

Základy tarásku jsou mělké. Nejedná o žádnou výškovou stavbu, a navíc, část budoucí zídky stojí na někdejším dědečkově terénním valu, zpevněném množstvím kamenů.

Nízká suchá zídka, stav k 6. 7. 2011

Včela

Levandule jsou v plném květu a také komule Davidova (Buddleia davidii) začíná rozkvétat, což motýli  považují za pozvání k hostině. Snažila jsem se vyfotografovat bělásky - a zachytila jsem včelu...

Včely byly dědečkova láska. Po jeho smrti se včelařem stal můj táta, navzdory své alergii na včelí jed. Táta včelařil téměř pětadvacet let, pak se jeho alergie nebezpečně zhoršila. Dnes se o včely stará moje maminka a v části včelína chová svá včelstva náš soused.

Dědeček před včelínem, asi rok 1976

Čistec

Sedm úrovní terénu

 

 Naše zahrada je tarasovitě uspořádána. Úroveň jedna je ulice, kterou od dolní zahrady (úroveň dvě) odděluje kamenný taras. Na úrovni tři stojí přední část domu, stejně tak se na ní nachází trávník (nyní již opět rovný) pod alpinem. Úroveň čtyři je maličká, stejně tak úroveň pět, od ostatních je oddělují čtyři a čtyři a čtyři schody. Na úrovni šest stojí zadní část domu a také zahrnuje nejvyšší partie alpina. Sedmá úroveň, to je lesík, tedy jeho nejvyšší část, protože lesík na východní straně Kolomažnice klesá až k úrovni dvě. Ano, naše zahrada je samé schody a samé běhání nahoru a dolů.

Posekaná tráva

V podvečerním světle vypadá čerstvě posekaný trávník na dolní zahradě téměř anglicky.

6. července 2011 

Kompost

Kompostujeme. Máme kompost v plastovém kompostéru, máme kompost v drátěné ohrádce, máme kompost ohraničený sítí proti hmyzu, která se dává do oken, máme listovku ve velikých pytlích a konečně máme kompost volně ložený.

Ohrádka na kompost, říjen 2010

Ohrádka na kompost dlouho nevydržela. Kombinace nevychladlého popelu z krbu a zapařené posekané trávy vykonala své: kompost se vzňal. Teplota takového kompostu jistě zahubila veškeré choboplodné zárodky! 

Ohrádka na kompost po požáru, květen 2011

Po zkušenosti s hořlavostí zahradní tkaniny vznikla nová ohrádka z odolnějšího materiálu. Pokud se ovšem při budoucím požáru neutaví...

Nová ohrádka z králičího pletiva, červenec 2011

Plžouni

Koncem devadesátých let minulého století dorazil invazivní plž plzák španělský (Arion lusitanicus) i na naši zahradu a spokojeně se v ní zabydlel. Nejprve jsme ho překvapeně pozorovali, vzápětí jsme mu však vyhlásili válku - plzák, podle našich dětí plžoun - totiž sežral, na co přišel. Ve zvlášť hojných letech jsme posbírali až šest set plzáků denně.

Letos se plzákovi příliš nedaří. Nečekaně pozdní mrazíky, které vystřídaly na jaře několikatýdenní teplé počasí, populaci plzáka španělského zdecimovaly - alespoň na naší zahradě dnes potkáme dospělce jen zřídka.

Přeživší plzáci se toto léto pustili především do bylinek. Okusují mateřídoušku (Thymus) a mátu (Mentha), nejvíc jim však zachutnala tato šalvěj (Salvia).

Plzák španělský  (Arion lusitanicus) na okousaném keříku šalvěje, červenec 2011  

Řimbaba

Řimbaba obecná (Pyrethrum parthenium) se v naší zahradě množí samovýsevem a daří se jí dobře i na nejsušších místech. Mezi obyčejnou řimbabu se zatoulala i její plnokvětá forma, která tu a tam vykoukne ze stráně svými čistě bílými květy.

Levandulová

Před lety jsme se s rodiči a dětmi vypravili do Provence. Miluji obrazy Otakara Kubína (Coubine), a tak jsem se  těšila na levandulová pole. Jak jsem však byla zklamaná! Možná je opravdu v Provence mají, ale ti nepřející Francouzi je srolovali a schovali, abych jim je nevykoukala. Ať si je nechají, hladové jedni, řekla jsem si, budu mít vlastní levanduli!

Dům

Tento blog je o dědečkově zahradě. V té zahradě vyrostl dům. Kdyby v roce 1934 existovala digitální barevná fotografie, měli bychom - možná - z té doby snímek, na němž dělníci odstraňují z novostavby lešení. Záběr by byl z tohoto místa stejný, borovice na fotografii to mohou dosvědčit, stály tam tehdy právě tak jako dnes.

Borovice se za osmdesát let příliš nezměnily, červenec 2011.