Kolomažnice

Na kraji jednoho pošumavského městečka se nachází pozemek, který pamětníci znají pod jménem Kolomažnice. Je to takový skalnatý kus země, parcela nepravidelného tvaru, většinou ve svahu příkrém a neúrodném. Kolomažnice, vklíněná mezi silnici, sady a farská pole, sloužila jako zastávka formanských vozů před stoupáním ke kostelu na náměstí, jako skládka nepotřebných střepů, které sem vyváželi sklenáři z okolí, a tu a tam i jako dočasné tábořiště kočovných Cikánů. V důsledku pozemkových reforem po první světové válce připadl pozemek obci a od té jej počátkem třicátých let minulého století za čtyři tisíce korun československých koupil můj dědeček se svou první manželkou a postavili na něm dům  –  dům vybudovaný na skále, s velkými okny orientovanými na jih, z nichž jsou vidět šumavské kopce.

Rodina na kolomažnické skalce, rok 1938

Dědečkovi bylo tehdy třicet let. Z úhoru, na němž rostl smíšený lesík, a ze sádku při silnici začala vznikat zahrada. Vznikala a rozvíjela se po celý dědečkův život.

Dědeček zemřel na jaře roku 1982 a právě dnes by mu bylo 107 let.