Lockdown, den 56

 

Ještě jsem se nepochlubila. Bytovka za naší zahradou má už fasádu hotovou a nevypadá to vůbec špatně. 

Všichni jsme se doma shodli, že když už tam ta věc stojí, pak s tímhle barevným řešením je náš pohled na sever mnohem přijatelnější. 

Karanténa, den 20

Hlavním tématem dne byl dnes kominík. Tentokrát nezpíval. Nejspíš kvůli roušce.
Další kus ostříhaného plotu.
Kousíčíček půdy.
Honza se pustil do sklepa.

Kvete!

Čekají nás levandulové týdny.

Než barvy zevšední

Sousedé se mi smějí, že pořád pobíhám po zahradě s fotoaparátem. Co tam prej pořád mám?!
Přece ty barvy...

Zelené šaty

Moc dobře si pamatuju tyhle šaty. Zelené jako vodník, s žabičkovým sedýlkem a bílým krajkovým límečkem. Strašlivě kousaly. Nenáviděla jsem je.

S tátou na schodech pod zápražím, jaro 1972.

Zatoulaná

Kdopak nám to chodí po schodech?

(V době, kdy býval ještě sníh...)

Obleva

Vytrvalost

Můj dědeček na cestičce pod dolními schody v místech, kde dnes roste obrovská udatna. Polovina třicátých let, zahrada je sotva batole. Obrovské floxy se od těch dob přestěhovaly o kus dál k brance, kde se o naši pozornost perou se zákulou japonskou. Pivoňky pod schody rostou však stále na stejném místě, osmdesát let v plném květu, tomu se říká vytrvalost.

První z digitalizovaných fotografií nalezených ve strašidelném domě.

Všude dobře...

... ale na zahradě je na zahradě.

Zakousnuté...

... do stráně vypadají na této fotografii schůdky od sklepa na dolní zahradu. Až mě to překvapilo...

Chvilka na schodech

Kafe na vyhřátých schodech pod zápražím. Levandule, divoké kohoutky, špendlík hlavatý (vypadá teď jako vrba, co?) a vpravo růže Nahema. Moc se jí v tom letošním suchu nedaří.

Passé

Snímky asi tři týdny staré, zapomněla jsem na ně. A přitom se mi modřence s panašovanou trávou tak líbí!

V mém dětství rostla tato panašovaná tráva na druhé straně schůdků, a když zahrada zdivočela, tráva se ztratila (nebo aspoň její panašování :-) ). V rámci jednoho z pychů uličních jsem zasadila odkopeček do stráně k ústí okapu a zprvu se nic nedělo. A toto je stav dnes, po třech letech: tráva vytáhla do boje proti orlíčku a další roky ukážou kdo s koho...

Schody

Kamenné schody na zápraží. Trochu křivé. Trochu ošlapané.
Osmdesát let je osmdesát let.

Bez sněhu

Leden 1946

Moje maminka, její prateta Anna a sáně rohačky nad dlouhými schody na dolní zahradu. Sněhu je pomálu, zřejmě už tehdy začalo globální oteplování.

Strom, který jako by vyrůstal tetě Anně z hlavy, je stromem oběšencovým. Húúú! Bojím bojím. Sousedka S., již nebožka, strašívala malou Jarušku viselcem: Považ, u vás na zahradě přímo proti zápraží! na špagátě visel a tááákhle se houpal...

Jaruška se pochopitelně bála. Ale jdi, hloupá, vždyť ho dávno odřízli, to tu ani váš dům ještě nestál.

Dnes nestojí ani strom.

Advent 12 aneb Růžová

Růžička z první adventní.

A háčkovaná kytička z LACE DROPS. Zkusím ji zaplstit (zplstnatět?). Jsem zvědava.

Podzim

Leze na mě podzimní lenora. Zpomaluju. Zazimovávám.
Nakonec dojde i na knihy...

Radost

Drmek obecný (Vitex agnus-castus) letos v pozdním jaře ošklivě namrzl. Z toho už nic nebude, říkali jsme si.
A vida, jaká modrá radost nám rozkvetla!

Když kapky deště...

... buší na rozpálenou zem, ještě to neznamená, že se u nás nebude muset dnes zalévat.

Po několikadenních vedrech konečně dorazila bouřka s deštěm. Však už bylo načase.

Pro Bucháče do Londýna...

Tak, Bucháč, koukej: zahrada 2. 8. 2013!

Všimni si stromku vpravo ve stráni: moravský sladkoplodý jeřáb, následník té staré jabloně.

Příliš nepostupuju. Vedro a slunce, přičemž slunce je mnohem nepříjemnější...

Roh zídky je definitivní - až na příklop, chybějí mi placáky.

Babiččina džungle. Anička ji dost zredukovala :-)

Angrešty se povedly. Hned první rok úroda!

Koukej na to psí víno na plotě - přesně podle pradědečkova plánu!

Tyhle dva snímky jsou vzpomínka na prababiččinu džungli...

Nové jabloně! Sice chytily mšice, ale jinak se jim daří.

Úroda černého jeřábu

Dřevaři přijeli kácet do sousedství, a tak podřízli i tu téměř suchou jabloň - polena jsou už v dřevníku :-)

Maliniště, švestka a marný boj s prababiččiným keřem!

Koukáš, co?!

Náš letošní lesní kompost, ze všech kompostů ten největšejší!!!

Teď už je vysoký asi tři metry :-)

Tráva v lese je suchá na troud. Déšť nikde. Asi tam začnu pěstovat levandule...

S Aničkou jsme vyčistily cestičku do lesíka.

Vyhlédla jsem si jedny zahradní židle - líbily se mi, dokud jsem si nevšimla ceny - takže zase nic :-)

Tohle je pohled z lavičky ze skalky. Rok od roku lepší.

No, Bucháč, co ty na to? Aha?!