Leden 1946
Moje maminka, její prateta Anna a sáně rohačky nad dlouhými schody na dolní zahradu. Sněhu je pomálu, zřejmě už tehdy začalo globální oteplování.
Strom, který jako by vyrůstal tetě Anně z hlavy, je stromem oběšencovým. Húúú! Bojím bojím. Sousedka S., již nebožka, strašívala malou Jarušku viselcem: Považ, u vás na zahradě přímo proti zápraží! na špagátě visel a tááákhle se houpal...
Jaruška se pochopitelně bála. Ale jdi, hloupá, vždyť ho dávno odřízli, to tu ani váš dům ještě nestál.
Dnes nestojí ani strom.
Žádné komentáře:
Okomentovat