sobota 1. října 2022

Zpětně knihovna

 

Knihovna se nepřestěhovala. 
Stále straší v zušce, A ta ve škole. Tři v jednom. Totiž čtyři. Ještě školka.
Ale máme nový knihovnický program. Je skvělý! Mám mnohem víc času na balení knih. 
Taky dostanu novej počítač. Brzy. Knihovnický program se přestane kousat s windowsovskou vykopávkou. Budu mít opravdové office, ne ten zadarmový prográmek, který spolehlivě rozhodí každou tabulku.

Knihovna se nepřestěhovala. A asi se hned tak stěhovat nebude. Tak stěhuju knihy zase sem a tam a vyřazuju, co se dá, a vláčím se s tím do zámku, protože se mi podařilo ukořistit provizorně dvě cimry jako sklad. Třeba se v současné knihovně bude líp dýchat. 

Knihovní blog (poněkud improvizovaný) je tady a obvykle pokulhává s určitým zpožděním za knihovním webem.




čtvrtek 29. září 2022

Zpětně prázdniny


Klukům během léta narostly plovací blány. Já jsem do té ledárny nevlezla, tohle mě fakt už přešlo.

Melichar nastoupil do první třídy? Mikeš je předškolák a Titi je největší vykuk.




 

pondělí 26. září 2022

Zpětně červen


Letos celý rok (až na pár dní uprostřed léta) průběžně prší. Někdy trochu, jindy víc a tu a tam jako z konve.
S orlíčky to tentokrát dopadlo nevalně, zato jetel inkarnát se nám samovysel, přestože mu mráz nesvědčí. Prý.



úterý 20. září 2022

Zpětně Krumlov

 


Stáhla jsem konečně do počítače první miliardu záběrů. Začnu  Krumlovem v pozdním jaře...

Nečekaně příjemné tři dny s maminkou. Shodly jsme se na tom, že žádné památky nebudou, že se budeme jen tak potloukat po městě, vysedávat v kavárnách a rodinnou skupinu na vocapu zahltíme snímky dokumentujícími naše nicnedělání. Jak jsme si předsevzaly, tak jsme i (ne)učinily.



Fotoateliér Seidel, nevěděly jsme, na co koukat dřív. Táta by byl nadšený.




Bretaň, nebo Krumlov?


K tomuto místu na dřevěném mostě se váže jedna tátova prastará cyklistická historka, mávaly jsme k nebi ze všech sil.

Tohle po nich zbylo, říká maminka na posledním snímku a ukazuje na díru po komunistické ceduli, která překrývala název mostu Edvarda Beneše a kterou si čert před třiceti lety odnesl.






pondělí 12. září 2022

Dnes je ten slavný den...

 

... kdy k nám byl zaveden pevný internet.

Konečně.

Provizorium je u konce, přinejmenším provizorium tohoto typu. A marné nadále budou výmluvy na nepohodlné mobilní připojení, neohrabaný mobilní bloger a na nedostatek času.

Blog se (snad) vrátí tam, kde býval, totiž k nepravidelně deníkovým záznamům o kolomažnické zahradě, háčkování a tak vůbec.

středa 29. června 2022

Chundelatý lesík

 

Zatímco u tety na Chebsku ani nekápne, u nás jsme se propršeli a promrholili obdobím orlíčkovým až do období kohoutkového a celá Kolomažnice vypadá jako jedno obří křoví...



neděle 29. května 2022

Chlubné

 






Jubilejní výstava KNIHOVNA STOLETÁ.
Expozice DVĚ KNIHOVNY: jedna prvorepubliková, jedna socialistická. Veliká radost tohle poskládat...









OBLEČ KNIHU: společný projekt škola + knihovna. Nakladatelství nám můžou knižní obálky jenom závidět.


Výprava do prostor budoucí knihovny a návštěva zdejšího strašidla,. Zjevně nebylo doma...




neděle 8. května 2022

Bratři v triku

 



Svátek (z)matek na Kolomažnici.

Pozorovali jsme brouky. A pavouky. A hráli na schovku. 

Nedělní pohodička.

pondělí 2. května 2022

Jedenáct let

Blog má jedenácté narozeniny.

Tentokrát bude jubilejní příspěvek bez obrázku. Píšu z mobilu a na nějaké nestandardní nahrávání jsem líná... 

Zahradě je 89 let a bují. Místy až moc. Dědeček by koukal, jak stromky pěkně rostou. 

Honza se pustil do drobné modernizace podkroví a maminka čím dál častěji mluví o solárních panelech. Trochu se děsím. 

Blog se pomalu dostává do puberty a četnost příspěvků tomu odpovídá. Třeba se přes tohle mlčenlivější období společně přeneseme. Doufám 😁

Právě dnes by bylo dědečkovi 118 let. 



středa 27. dubna 2022

Pořád

 

Ráda bych napsala něco milého, vtipného, ještě lépe: milého i vtipného zároveň.

Jenže mráz přichází z Kremlu, žejo, což se u nás na jihu projevuje zatím bohudíky urputným sněžením na Boubíně a mým prapodivným pocitem zmaru při některých zbytných činnostech.

Jaro se zatím k věcí staví čelem: mrzne, fouká, z nebe cosi padá, zase fouká a tak pořád dokola. Když jsem v práci, vysvitne slunce, jakmile padla, zase zasvitne.

Přesto všechno Kolomažnice kvete.

Dokonce i rozmarýna ve sklepě na okně. Svatba na obzoru!



středa 16. března 2022

Proč

Proč sem píšu tak sporadicky?
Jsem demotivovaná. Neháčkuju. Pořád jenom pracuju. Nemám pevné internetové připojení. Taky zimní spánek v tom je. A teď ta válka.

Takže sněženky, které kvetou/nekvetou už déle než měsíc.
A jedna z mnoha cedulí v dříve Ruské ulici ve Vršovicích.
Ať žije Ukrajina!


 

neděle 27. února 2022

Všechno je jinak


Ten šátek je modrožlutý a patřil k šatům, které už nemám.

Podvečerní slunce jeho barvy vidí jinak a mate smysly. Prostě doba postfaktická jako vyšitá.

Koronavirová epidemie je na ústupu, což se bohužel nedá říct o Rusku.

Rodina našeho Andreje je konečně v bezpečí v Praze, dalších 44  milionů Ukrajinců nikoli.


Dočkali jsme se moc pěkných časů.


sobota 19. února 2022

Jaro? Masopust!

 


Ježek už má téhle zimy nezimy také dost. Včely létají navzdory vichřici, my jsme vyrazili do masopustního původu, ani nebylo třeba se strojit, vítr nás patřičně upravil.




čtvrtek 10. února 2022

Zpětně


První sněženky jsou tu a ta spavá letargie nebo mírně depresivní únava, či co mě to v prosinci postihlo, se pomalu rozpouští.
Takže zpětně a letem světem. V podstatě doslova: světem.

Vánoce na Tři krále v Písku. tři lumpové na střídačku v krabici po plyšových hadech. Krabice i hadi slavili úspěch,



Nečekaná výprava do Litvínova. Z Pošumaví působil cíl dost dystopicky. Realita to zdaleka předčila.

Víkend se Spajdrmenem.

Knihovna doma stále nedopřebraná a nesrovnaná. Je to děs!

Cesty do práce jsou každý den jinak malebné a cesty z práce bývají někdy i bubácké.



S maminkou na Sudkově výstavě v Umělecko-průmyslovém muzeu.

S Rozárkou v Poděbradech u jejich nových polic, jakou náhodou stejných jako máme u Velíšků...

A konečně v knihovně s Jane Austen v 1000 puzzlíkách, jejichž poskládání dá tisíckrát méně práce než ten zatracený tisíc let neaktualizovaný knihovní katalog.