středa 30. listopadu 2016

Klubíčko, knížka a problémeček aneb YARN ALONG 206

K dnešnímu rukodělnému příspěvku by se spíš než Whitman hodil Karel Čapek a jeho Jak se co dělá.

No, v mém případě se co dělá poněkud neúspěšně.
Prostě moc utahuju, a tak tahle technika pro mě nejspíš nebude. Škoda.

Jak se to teda dělá? Plete se to? Háčkuje se to? 

Pokud neznáte správnou odpověď, počkejte na vyluštění do večera.

Je to bosenské háčkování (bosnian crochet), používá se k tomu dost specifický háček. Ten ovšem nemám :-)


Malé háčkovací post scriptum:

Bez brejlí a halabala tunisky.


úterý 29. listopadu 2016

V Srbsku








V Srbsku a okolí.
Bosnu a Hercegovinu jsme ovšem nezvládli.

Konec naší ambulantní dovolené.


pondělí 28. listopadu 2016

Malabrigové slunce




Globální klimatické změny šly dnes do sebe, takže fotografování dopadlo o něco lépe než včera. Tak jsem šla také do sebe a odcamfouskovala jsem dva čerstvé nové malabrigové šátky.

Oba mají velké rozpětí (cca 200 krát 40 cm) a na to, že jsou háčkované, i docela malou spotřebu. V obou případech stačila dvě klubíčka, tedy 200 g. Paráda! A návody jsou moje vlastní, takoví dva bratránci od Červené komety. Na Ravelry je ale dám nejspíš až o Vánocích.

První  - a pestřejší - šátek  (Malabrigo Mechita Aniversario) je pro mě a ten pruhovaný (Malabrigo Mechita Sheri + Malabrigo Mechita Musas) je pro Šálivou společnost.
Ale když se přihlásí někdo o ten aniversariovský, možná mě přemluví :-)

Tak, Kateřino, který vzor?





neděle 27. listopadu 2016

Čtyři šátky

Chtěla jsem vyfotografovat čtyři šátky.
Hm.
Zjevně to potřebovalo nejprve čtyři dohody se čtyřmi živly.
Jedna globální klimatická změna totiž stíhala druhou globální klimatickou změnu. Žádné světlo. Pak najednou slunce! Šátky vlály, poryvy větru cloumaly fotoaparátem. První ledová přeháňka, druhá ledová přeháňka (a boty plné písku, abych neopomenula živel země).

Fotek mám nakonec asi milion. Jenže jakých?
Neprůkazných!

Takže mi nezbývá než se soustředit na text.

Před dvěma týdny jsem provedla rozsáhlou inventarizaci ve svém oddělení šátky/háčkování.

Zjistila jsem, že nosím několik háčkovaných šátků (slovy pět, z toho ani jeden modrý jednobarevný), dva veliké granny plédy (z toho jeden bydlí v Midsomeru), pletený šátek od Helči Vlněné sestry a pak mám ten z Vlněného víkendu, ten překrásně malabrigový sice dokončený, ale pořád nezacamfouskovaný.

Kolik leží v krabici nedodělků (vesměs ty zatracené camfousky), jsem ani zjišťovat nemusela. Vím. Mnoho.

Vlastně jediné překvapení mě čekalo ve škatuli pro strejčka Příhodu. Aha! No vida.
Vypadá to, že jsem se z kategorie háčkování pro potěšení přehoupla do kategorie háčkování na sklad, aniž bych nějak více zavadila o mezistupeň háčkování na zakázku.

Co z toho plyne?

  • A ze skladových zásob ( :-) ) nabízím tyto vyfotografované (i když nevyfotografovatelné) šátky.


Japonské květy:  Caleido Lace (85 % alpaka, 15 % vlna), rozměr cca 200 krát 40 cm. Šátek má tvar lichoběžníka. 

Červené smrčky:  Alpaca DROPS (100 % alpaka), rozměr cca 210 krát 50 cm. Šátek má tvar rovnoramenného trojúhelníku a vzor podle mého vlastního návrhu :-) 

Modré hory: Baby Alpaca SILK DROPS (70 % alpaka, 30 % hedvábí). Rozměr cca 160 krát 50 cm). Šátek je cípatou variací na granny square.

Korálový útes: Alpaca DROPS (100 % alpaka), rozměr cca 220 krát 40 cm. Šátek je mou vlastní variací na lasturový vzor, má tvar rovnoramenného trojúhelníka s zakulaceným vrcholem a dlouhými cípy.

středa 23. listopadu 2016

Klubíčko, knížka a mlha aneb YARN ALONG 205

Opravdu Arne Novák, opravdu barokní Praha a opravdu fotografie Josefa Sudka.
Brožovaná poválečná krása z nakladatelství Františka Borového.

A malabrigová přadena z minulého týdne zklubíčkovatěla a pruhovatí.

Jinak mlha přede mnou, mlha za mnou.


neděle 20. listopadu 2016

Vincit!

Nejen nad lží a nenávistí!

(Doufám, že se barvy na monitoru/monitorech příliš nepoblázní... Achjo. Začnu šetřit na fotoaparát.)

pátek 18. listopadu 2016

Pokusnictví

Ne že bych neměla co jiného na práci.
Jenže jsem letmo zahlédla jeden zajímavej šál, který jako by začínal jako granny. A tahle brutální růžová se stejně nehodí na nic než na pokusnictví.

Takže jsem rozpočítala možný začátek a vida, vychází to.
Moje zvědavost je uspokojena a můžu si večer číst. Nebo koukat na film. Nebo bloumat ve starých fotografiích a promazávat harddisk.

čtvrtek 17. listopadu 2016

Brož

Není to úplně studentský motiv. Ale což!

Stále ještě zbytečky strašidelného domu. Tuhle brož si asi nechám. Nejspíš. Určitě.

středa 16. listopadu 2016

Klubíčko, knížka a jsem na stopě aneb YARN ALONG 204

Text z roku 1911, textilní vazba, nádhera. Berruško, díky!

A šátek je hotový. Našla jsem zbytek klubíčka na poslední řadu.
ALPACA MIX od DROPS, 200 gramů + malý kousek, háček 4,5, lasturový vzor, délka cca 230 cm, výška trojúhelníka cca 40 cm. Barva je maličko cihlovější než na snímku.

Jo, jsou to zase škeble.
Ale tentokrát jsem na stopě šátku s přijatelnou spotřebou příze.
Až bude lepší světlo (a doufám, že bude), vyfotografuju šátek v celé jeho délce.



úterý 15. listopadu 2016

Jiné lidi má za holuby

Prostě mi to nedá.

... a řekl, že vůbec ničeho nelituje, a také řekl ještě něco hodně ošklivého o císaři pánovi.
A nevíte, co o něm řekl? otázal se hlasem plným naděje Bretschneider.
To vám říct nemohu, poněvadž se to nikdo neodvážil opakovat. Ale bylo to prý tak něco strašlivýho a hroznýho, že jeden rada od soudu, který byl při tom, se z toho zbláznil a ještě dodnes ho drží v izolaci, aby to nevyšlo najevo.

Nadpis příspěvku viz Zaorálek, Jaroslav: Lidová rčení. Praha 1996 (reprint z roku 1947), strana 557.




Ambulantní dovolená


Máme s mužem plány.
Žádná rodina.
Žádná zahrada.

Zato výlety, možná sauna, možná bazén (ne, vířivka ne), docela určitě ne pracovní telefonáty. Knížky (můj stále nerozbalený narozeninový balíček, jo, všechno přečtu, Berruško!), staré fotky, možná drobet kreslení, ale docela určitě háčkování.

Takže v následujících dvou týdnech na blogu buď budu, nebo nebudu. Což pokrývá v dohledné vzdálenosti celý vesmír...

Na fotografie jsme my dvě stejně staré sestřenice, náš varnsdorfský děda a můj kudrnatý táta. Kamenický Šenov, asi rok 1971. 


pondělí 14. listopadu 2016

Na poslední chvíli

Na stromech zbývají poslední listy.
Země je ale stále ještě žlutá. Navzdory jinovatce i navzdory drobnému sněžení.

Stihla jsem ještě kousíček kolomažnického podzimu.



sobota 12. listopadu 2016

Hon na knihu...

 

... a tady je úlovek. Něco koupeno, něco dárek, něco zdarma, něco k zapůjčení.
O dvou nepřítomných knížkách teprve bude řeč.

A nesoutěžní otázka nakonec: Kam pojedu příště?

pátek 11. listopadu 2016

A teď tematicky: ... a samozřejmě ty mrtvoly!


Na konci mé čtvrté výpravy do Midsomeru je konečně jasno!
Jsou tam. Bez diskuse.

Od té doby, co mě Dáša loni na jaře upozornila na podezřelý modrý pytel pod sousedovic terasou, jsem to místo nepustila ze zřetele. Podivně neměnný nepořádek na terase, ten pytel pomalu obrůstající plevelem a kolo opřené o zídku a zapadané dávno zetlelým listím... Nikdo živý přece nenechá pěkné a jistě drahé kolo dva roky na dešti, natož na midsomerském dešti. To dá rozum.

Bárneby by měl přijet co nejdřív.


čtvrtek 10. listopadu 2016

Maminka 75

Nejméně třicet let stará kresba.
Změnu nepozoruju žádnou, leda ty brejle...

P. S.
A důkaz. Sice rozmazaný, ale důkaz.


středa 9. listopadu 2016

Klubíčko a pravá (totiž levá) midsomerská vlna aneb YARN ALONG 203

Nakonec jsem tu midsomerskou vlnu našla. Ručně barvenou.
Dalo to práci, protože paní ji barví ve svém zahradním domku, kam není přístup dovolen, a prodává ji v místní, totiž tamější kavárně, což ne každého napadne.

Protože se jedná o pomalou ruční práci a paní se jí dozajista baví, nikoli živí (už jen ta jména, která vymýšlí...), stejných přaden je pomálu. Toto bylo právě jedno.

Některá její přadena jsou čistá vlna, jiná ne. Toto obsahuje 25 % nylonu. Nekoupila bych tu směs, rozhodně ne za těžké libry, ale šátek je dárek a zadání znělo tak nějak do modra, a čistě vlněná modrá nebyla k mání. Takže tak.

Háček 4,5 a necelých 100 g příze. Heč heč heč!

Knížku dneska nemám, ale pohádka jakási aktuální by byla:

Jednomu chalupníku nezůstalo z celého jmění nic více než slepice. Poslal ženu na trh, aby ji prodala.
A zač? ptala se žena.
No zač, co trh platí. 

Žena vzala slepici a šla. U města potkala jednoho sedláka. Strejčku, kupte slepici! křičela na něho.
A zač má být?
No, co trh platí.
Trh platí groš.
No, tak je za groš. 


Sedlák dal ženě groš a ona mu dala slepici. Šla do města, koupila za krejcar pytlíček, za krejcar provázek a jeden krejcar dala do měšce. Potom si ho pověsila na hůl, vzala na rameno a šla domů. Chalupník dělal ukrutný rámus, když mu žena stržený peníz přinesla. Ale pomalu se mu to v hlavě rozleželo a on pravil k ní: Teď nebudeš bita; půjdu do světa, a nenajdu-li většího blázna, než ty jsi, pak tě teprv zbiju. 

Šel tedy do světa. Jednoho dne přijde do města, postaví se před zámek, z jehož oken se paní dívala, začne skákat a ruce i hlavu k nebi zdvihat. Paní se chvilku na něho dívá, ale potom pošle sloužícího, aby se zeptal, co ten člověk dělá.
No, co dělám, chci do nebe. Já jsem se tam s jedním kamarádem pral a on mě srazil dolů. Teď nemohu najít díru do nebe.
Sloužící běžel zpátky a od slova k slovu paní vše vyřídil.

Paní si hned pro chalupníka poslala.
Tys byl v nebi? ptala se ho, když k ní přišel.
Ovšemže byl, a zase tam půjdu, odpověděl chalupník.
Neznáš tam mého synáčka?
A což bych ho neznal, on tam sedí na peci.
I bože, na peci? Nebyl bys tak dobrý, abys mu vzal s sebou tu těch tři sta zlatých a na šest tenkých košil a řekl mu, že tam brzy přijdu, ať si nestýská a žádnou nouzi netrpí?
Milerád to všecko vyřídím, jen mi to dejte. 


Paní mu dala peníze i plátno, a on šel do nebe. Za městem si sedl u plotu, zastrčil peníze i plátno do nohavic. Sotva sedlák odešel, přijel domů pán zámku; paní mu hned vypravovala, co poslala synáčkovi.
Ó ty nepředložená ženo! Kdo to jakživ slyšel, aby spadl někdo z nebe, a kdyby spadl, aby se tam zase dostal! Chytrá šelma tě ošidila.
Paní povídala, jak ten člověk vypadal, a pán sednuv na koně, uháněl za ním.

Chalupník seděl ještě na tom samém místě; když viděl pána přijíždět, přikryl suchou hroudu svým ukrutánským kloboukem.
Prosím vás, tatíku, neviděl jste jít kolem nějakého člověka s uzlíkem? tázal se pán.
Ba viděl, utíkal tamhle k lesu, co mohl. Byl to zahraničák; to jsou šelmy. Copak udělal, milostpane?

Milostpán se mu se vším svěřil.

I toť je proklatá šelma, takovou paní ošálit! Ale vy jste celý uhnaný. Hleďte, já bych se sám za ním pustil, jen kdyby mně někdo tady poseděl. Mám tu vzácného ptáka pod kloboukem, nesu ho jednomu pánu darem do města, a bojím se, aby mi neulít.
Inu, já tu zůstanu chvíli sedět. Když toho zloděje znáte, bude vám snáze jej chytit,
řekl pán, slezl z koně a podal ho chalupníkovi.

Ale o to vás prosím, milostpane, abyste pod klobouk nesahal, pták by mohl vylítnout, a já bych se naplatil. 

Pán sedl ke klobouku a milý chalupník se vyšvihl na koníka a jel s dary domů. Chvíli seděl milostpán a čekal, ale když čas ucházel a člověk se ještě nevracel, tu se mu to znechutilo. Myslil si, že vezme toho ptáka s kloboukem domů a chalupník že si může potom pro to do zámku přijít. I pozdvihne klobouk, strčí pod něj ruku - a lap! vytáhne suchou hroudu.

Proklínaje šibala věčně věkův, přijde domů a nabere notného posměchu. Chalupník ale, když se k vesnici přibližoval, zdaleka už na ženu křičel: Nic se neboj, ženo! Již tě nezbiju. Našel jsem ještě hloupější lidi, než jsi ty.


úterý 8. listopadu 2016

A teď tematicky: ve všem vidím nějaký háček...



I v autobuse.
Zírala jsem poněkud nezdvořile.
A fotografovala pokoutně. Vím, že se to nemá.
Jenže!
Paní háčkuje levačkou, navíc anglickou levačkou. Tyjooo!

Zatím jsem neměla odvahu ten způsob vyzkoušet. Nemám totiž žádné ochranné brýle.


pondělí 7. listopadu 2016

A teď tematicky: tramvaje








Tramway Village uprostřed staré industriální čtvrti. Že?
Chyba lávky!
Toto půvabné tramvajové muzeum se nachází na tak pravděpodobném místě, jako kdyby ho u nás postavili třeba... třeba v Novohradských horách.

Ano, tramvaje jsou plně funkční. Jezdí. Vozí pasažéry. Okružní jízda trvá necelých dvacet minut.
Ano, jedna na obrázku je česká. Druhá historická, stejná, jaká jezdí v Praze při nostalgických jízdách, je bohužel mimo záběr. Zato se k ní váže roztomilá historka.

V šedesátých letech toto muzeum navštívila skupina českých inženýrů. Nadšeni koncepcí tramvajové vesničky slíbili dodat starou tramvaj. A skutečně dodali. Získat všechny patřičné bumážky s patřičnými razítky patřičných soudruhů zabralo nějaký čas, stejně tak změnit hromadu rezavého šrotu v pojízdnou historickou tramvaj. Zkrátka trvalo to, ale v srpnu 1968 nasedla pražská tramvaj na kamion, přeplula přes kanál a dorazila do vesničky ve stejnou dobu jako sovětské tanky do Prahy.
V Československu se dějí strašné věci, psaly prý tehdejší lokální noviny, už i tramvaje musejí emigrovat!