Máky taky

 

Letos pro bujnou zeleň bychom tu babiččinu makovou pomstu snad úplně přehlédli...

Zase doba orlíčková

 

Pocitově

Pocitově pořád zima. Přesto v plném květu.

Zpětně červen

Letos celý rok (až na pár dní uprostřed léta) průběžně prší. Někdy trochu, jindy víc a tu a tam jako z konve.

S orlíčky to tentokrát dopadlo nevalně, zato jetel inkarnát se nám samovysel, přestože mu mráz nesvědčí. Prý.

Proč

Proč sem píšu tak sporadicky?

Jsem demotivovaná. Neháčkuju. Pořád jenom pracuju. Nemám pevné internetové připojení. Taky zimní spánek v tom je. A teď ta válka.

Takže sněženky, které kvetou/nekvetou už déle než měsíc.

A jedna z mnoha cedulí v dříve Ruské ulici ve Vršovicích.

Ať žije Ukrajina!

 

Zpětně

První sněženky jsou tu a ta spavá letargie nebo mírně depresivní únava, či co mě to v prosinci postihlo, se pomalu rozpouští.

Takže zpětně a letem světem. V podstatě doslova: světem.

Vánoce na Tři krále v Písku. tři lumpové na střídačku v krabici po plyšových hadech. Krabice i hadi slavili úspěch,

Nečekaná výprava do Litvínova. Z Pošumaví působil cíl dost dystopicky. Realita to zdaleka předčila.

Víkend se Spajdrmenem.

Knihovna doma stále nedopřebraná a nesrovnaná. Je to děs!

Cesty do práce jsou každý den jinak malebné a cesty z práce bývají někdy i bubácké.

S maminkou na Sudkově výstavě v Umělecko-průmyslovém muzeu.

S Rozárkou v Poděbradech u jejich nových polic, jakou náhodou stejných jako máme u Velíšků...

A konečně v knihovně s Jane Austen v 1000 puzzlíkách, jejichž poskládání dá tisíckrát méně práce než ten zatracený tisíc let neaktualizovaný knihovní katalog. 

 

Včera v pozdním odpoledni

 

Letos by zahrada mohla být reklamou na samovýsev...

V džungli

 

Zahrada se (opět) změnila v džungli, chybějí jen papoušci a paviáni.

Každý den prší, takže všechno povyrostlo přinejmenším o metr. Než odkvete pámelník, bude plot vypadat, jako by ho nikdo nikdy nestříhal.

Úplně slyším babičku: Aspoň sem není vidět...

Po více než dvou měsících

Už to pomalu začínalo vypadat, že se tento blog dočista vytratil.

Ale ne. Měla jsem jen takovou menší krysičku. Strašlivě se mi nechtělo stahovat fotky z mobilu do počítače. Trvá to tisíc let a nakonec vypadne konektor...

Pak jsem se však přemohla, snímky uložila na pevný disk - a obratem utopila mobil.

Takže.

Kolomažnice kvete a je momentálně celá do tmavorůžova.

Jako tenhle šátek na objednávku.

A jako některá pole na mých sporadických cestách po širším okolí.

Je středa, hodilo by se připojit se k Ginny, ale nějak jsem vyšla z rytmu.

Ostatně i v těch knížkách jsem ve skluzu...

 

Že by jaro?

 

Kolomažnická zahrada rozkvétá, a pateru Šimonovi před farou rozkvetly dokonce i deštníky...

Lockdown, den 190.

Lockdown, den 168

 
Na co kraslice, když letos máme skalku jako malovanou...

Lockdown, den 148

Maruško, šup pro fialky!

Počasí stále psí a v knihovně ty knihy vytažené z regálů se množí snad dělením nebo co...

Lockdown, den 125

 
První v trávě.

Odpoledne mlha čím dál mlhovatější.

Mezi kohoutky

Zase tu žijeme mezi kohoutky.

Díky deštivému počasí a poměrnému chladnu se zahrada vzpamatovala, což jsme už vůbec nečekali. 

Doba zvonková se postupně mění v dobu kohoutkovou.

Karanténa, den 56

V noci přece jen zapršelo.

A hned toto.

Studená neděle doma.

Venku kvete stráň.

Karanténa, den 53

Doba orlíčková je tu!

Dnes u Velíšků spousta telefonování s řemeslníky a maličko háčkování.

Lenčin šátek je v nejfinálovatějším finále.

Karanténa, den 34

Skalka je naprosto tragická. Písečná poušť u Vlkova? Haha, my ji trumfneme i plnou konví vody v každé ruce.

Na dolní zahradě je lépe, ale všeho do času, oteplí se a máme tam zase step, ovšem bez antilop.

Karanténa, den 32

Tak jsme tu v klauzuře (maminčin preferovaný výraz) právě pět neděl, z toho 32 dní ve vyhlášené karanténě. Většina našich aktivit se motá kolem zahrady a domu. Honza se tím baví, já se taky bavím a maminka trpí, zkrátka každý podle vlastního nastavení.

Doufala jsem, že díky tomuto unikátnímu úniku z obvyklé reality smažu aspoň některé ze svých dlouhodobých restů. A hle, daří se to. Někteří kostlivci vytaženi, přepatřeni a řádně pohřbeni.
Sepsala jsem si seznam toho, co bych měla v nejbližší době udělat, a kupodivu mě to neuvrhlo do hlubin trudomyslnosti jako obyčejně.
Vlastně pozvolna ztrácím ten léty zažraný pocit, že před sebou pouze valím proslulý sysifovský balvan, na který se cestou nabalují další a další okolnosti k řešení/vyřešení/dořešení, a že jenom reaguju, protože na nic lepšího se nevzmůžu. Díky, bacile!

Podařilo se mi převést doménu z jednoho poskytovatele na druhého a jsem na sebe náležitě pyšná (ouřadování je pro mě podobně traumatizující jako tanec nebo přednes básně).

Takže můj háčkovací web je tu: uhackujsisnami.cz :-) Zastavte se, budu mít radost.

Háčkovací instagramový profil je zde: www.instagram.com/uhackujsisnami/
FB háčkovací stránka je tady: www.facebook.com/uhackujsisnami/
FB háčkovací skupina je tu: www.facebook.com/groups/uhackujsisnami/

Fler Šálivá společnost stále funguje: www.fler.cz/saliva-spolecnost

Teď ještě resuscitovat účet na Ravelry... Za těch osm let své existence zapadal virtuálním prachem, mj. proto, že jsem líná se prokousávat takovým množstvím angličtiny. Takže resucitovat a všechno to nějak smysluplně propojit. A pak budeme vidět.

A mezi tím vším zahrada kvete...