Na písáku

Nedělní odpoledne s Melicharem na písáku za Starou Boleslaví.

Dalo práci vybrat korektní nenahatý snímek toho tříletého vodního živočicha.

Stejný parník jsem měla ve stejném věku. Dobře, ten můj tehdy byl asi o odstín světlemodřejší.

To chci!

Vždycky jsem s lehkým pobavením sledovala rubriku TO CHCI zde.

Chci toho samozřejmě taky fůru a taky všechno možný různý.

Ale včera, když jsme v zahradě našich přátel slavili osmnáctiny mé kmotřenky, mi bylo jasné, že takové zahradní slavnosti, já zarytý neslavič, chci taky. A s pořádně velkými písmeny. TO CHCI.

(A můj muž takovou slunečnou stinnou zahradu...)

Stále je na co se těšit

Optimistický obrázek od Oringle.
A vlna od Vlněných sester.

Těším se.

Bezčasí

Možná ze mě mluví letitá hluboká osobní antipatie, ale řekla bych, husákovské bezčasí se usadilo v koutech panelových sídlišť, ve spárách mezi panely, zapouzdřilo se tam a trvá a bude trvat až na bezčasou věčnost.
Ten pouliční neruch. Nikdy se venku nic nepřihodí.
Občas nějaká autonehoda, samozřejmě.
Jinak nic.

Tady by se materiál na časosběrnný dokument fakt nesehnal.

Jednou zdejší čínskou restauraci obklíčili maskovaní těžkooděnci.
Jednou obyvatelé protějšího bloku uspořádali veselou party s muzikou a švédskými stoly na počest výstavby nového výtahu.
A dnes dopoledne obrovská vzducholoď na obloze.

Tyhle...

... jsem vzala na milost.
Mák východní nesmrtelný, sezona 10.

Strakatý kůň háčkovaný

Opět Strakatý kůň a Vlněné sestry.

Tentokrát v tom byl ovšem háček.

Díky Vlněným sestrám za pozvání a všem za trpělivost se šálivě intuitivním háčkováním :-)

Fotografie  najdete tu i tady.

Barva příze v odstínech elfích plášťů odpovídá obrázku dole (foto Kateřina), obrázek nahoře se pokouší vystihnout rozdíl mezi pleteninou a háčkovaninou z téže příze, bohužel s výsledkem tragickým.

Tímto příspěvkem jsem rezignovala na interiérové snímky a na obrázky šátků vůbec, a to do odvolání, totiž do koupě nového fotoaparátu. Tohle se už fakt nedá. 

foto Kateřina

Málem bych zapomněla

Orlíčková sezona je v plném proudu.

Baltský les rok 1

Baltský les žije.

Že bych nakonec vynalezla efektivní a ekologický způsob, jak přimět jehličnany zakořenit v našem lesíku? Že by?

 

Dnes

Sotva se plazím, ale stihla jsem všechno, co jsem chtěla.

Po práci legraci

Celý den jsem kmitala po zahradě.
Posekáno.
Zčásti ostříháno.
Pokračování zítra.

Teď už jen čtu a háčkuju.

Osvobození

Letos jich projelo celkem 55.
A mně se podařilo zachytit jen kousek jediného džípu.

Před 73 lety naše městečko osvobodili Američani. Už/ještě se o tom může mluvit.

Kytice šeříku

Zkrácený a svázaný šeříkový keř rozkvetl.
Ostatně kvete všechno. Všechno najednou.

Strž

Díky státním maturitám (jinak je vem čert) jsme se se studenty vypravili na Čapkovu Strž.
Byla jsem jako doma.
Někdo má rád brusel s šikmými nohami, někomu je fuk, v čem bydlí, moje je tohle. Prostorný dům s okny do zahrady, útočiště.

... mám Vás já i jiní v patrnosti, a zdechnete v koncentráku, buďte bez obav. A to nepíši teprve teď, psal jsem vám padouchu již před lety, a dočkal jsem se - povedený major v záloze je pryč. A Vy padouchu neutečete. Tolik Vám padouchu musím říci - autore padělaných hovorů.

Jak je z doslovně citované ukázky z roku 1938 patrné, anonymní fašistické svině k prezentaci svých agresivních výlevů nepotřebují internetové diskuse ani spřáteleného prezidenta. Uplatní se vždycky, a za některých okolností se jim dokonce hlasitě tleská.

Sedm let

Blog má sedmé narozeniny.
Sedmé!
Týjo.

Říkala jsem si, že projdu starší záznamy. Že přepatřím ty změny a posuny. To byl přece primární účel blogu. Změny a posuny.

Dneska bych spíš vypíchla tu kontinuitu.

A především, zejména a hlavně všechny ty, kteří (totiž které) vystoupili(y) z mlhovin internetu: milí, zajímaví, originální, srdeční, překvapiví, tvůrčí živí lidé. Jsem ráda, že vás znám.

Ale dost bylo patosu. Na fotografii sedí můj dědeček asi šestiletý na kamzíkovi před vilou v Horažďovicích a za ním se na jednu stranu dívá jeho sestra Marie v klobouku a a druhou stranu hledí sestra Alfréda.

Právě dnes by dědečkovi bylo 114 let.

Klubíčka aneb YARN ALONG 226

Marina MANOS DEL URUGUAY LACE a háček č. 2,25.
V tuto chvíli spotřeba cca 185 g a rozpětí bez vypnutí (blokování) cca 200 cm.

Vzor zatím nemá jméno, zato má zelenou variantu Lothlorien.

Láskyčas

Poslouchám klezmery a šturmuju s gruntováním. Zítra je zase škola.
Mám pocit, že celé čtyři dny především utírám prach, na zahradu nedošlo. Pyl je ovšem všude. Potřebovalo by to pořádný déšť. Hm. Mělo pršet, a nic. Skalka a Sahara, rodné sestry. Jen těm mákům východním se daří, evidentně nezapomínají na dávné podmínky na Východě.

Šátek zatím nedokončen. Ale už jen kousek.

Kdyby někomu připadalo, že se druhým snímkem propadl do první republiky, tak ne. Háček je made in China a polštáře čelem vzad IKEA.