Lockdown, den 162

 
Zahrada začíná vypadat modře.

Dobře.

Lockdown, den 161

 

Tak jsme se dočkali teplého jara.

Usadila jsem se v zátě a pustila se do mordorských ostružin. Zase!

Lockdown, den 160

 

Další den s bláznivým počasím.

Krátká výprava k Velíškům.

Taky jsme sbírali odpadky, ale už se mi nechtělo ten nepořádek fotit.

Lockdown, den 159

Ukliďme Česko jsme pojali jako Ukliďme autobusovou zastávku na Škrabáči.

Byla by to zábava, kdyby těch odpadků nebylo za tak krátkou dobu (90 minut) tolik (7 pytlů).

Vyhazovat plechovky, lahve či krabičky od cigaret za jízdy z auta je lenost a čuňačina, ale vážit cestu ke vzdálenému lesu a tam vyhodit pneumatiky, to postrádá jakýkoli smysl.

 

Lockdown, den 158

Honzovo dřevo. Tentokrát bez nápisu.

 

Lockdown, den 157

 
Jedna z radostí doby koronavirové: balíky knih.

Lockdown, den 156

 

Dnes na zámku.

Prostory pro knihovnu jsou až na podlahy hotové. Dokonce i okna. A ten výhled...

Klenuté první patro je uprostřed procesu.

Těším se!

Lockdown, den 155

 
Že by konečně jarní podvečery?

Lockdown, den 154

 
Dost možná jsem tuhle zdejší hrůzu už na blogu měla... Dnes je ovšem všechno pěkně vybarvené.

Stojím na schodech pošty. Proč poštovní budovu soudruzi postavili na kraji sídliště a zcela mimo centrum, se mě radši neptejte. Tak třicet metrů severně a kousek od vrcholu kopce Kavčinec stojí nejstarší kříž v celém okolí, západně, jižně i jihovýchodně se rozkládá sídliště, vesměs bytovky někdejšího Státního statku. Kdysi to byly farní louky, krásné slunné stráně... To kdysi si pamatuju. Takže současný stav stále ještě vnímám jako osobní újmu, i když dnešní sídliště vypadá násobně lépe než verze 1.0. 

Ale tohle? Kdo tohle proboha dovolil? 

-----------------------------------------------------------------------------------------------

A teď mimo téma: dnešní článek Jana Kubity z HN, opět a znovu jako doklad frazému Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.

Premiér Andrej Babiš teď poprvé na vlastní kůži zažívá nejen reálnou moc přímo voleného prezidenta, ale také tu část rejstříku volních vlastností Miloše Zemana, kterým se snaží každý rozumný člověk vyhnout. Zejména pokud jde o jeho neukojitelnou potřebu zamáčknout do země každého, kdo se zrovna nedokáže bránit. A Andrej Babiš, ale nelitujme ho prosím, se teď moc bránit nedokáže.

Zeman vystavil Babiše poprvé za celou dobu jejich spokojené symbiózy obrovskému tlaku. Vyzval ho k výměně ministra zdravotnictví a ministra zahraničí, kteří mu kazí sen zachránit ve jménu Vladimira Putina Česko pomocí vakcíny Sputnik V. Zkritizoval premiéra a po kmotrovsku vzkázal, že když mu nevyhoví, ke zlepšení jejich „přátelských vztahů“ to rozhodně nepřispěje. A v pondělí večer si ho pozval do Lán na kobereček. Takové ponížení ještě Babiš od Zemana nezažil.

Zeman ždímá Babiše v té pro něj zatím nejméně vhodné chvíli. Nezvládnutá pandemie začíná nedlouho před volbami ubírat na popularitě ANO. Sehnat nového ministra zdravotnictví půjde jen těžko. Už získat Jana Blatného bylo obtížné. Nikdo tu práci nechtěl dělat. Babiš nedá ministrovi dost prostoru a do všeho se montuje. Premiér by také musel najít ministra, který by byl fanouškem Sputniku, a to už je opravdu limitující. A k rošádě by muselo dojít rychle, brzy se totiž snad podaří do země dopravit dostatečné množství bezpečných vakcín a Sputnik se stane jen libůstkou opravdu zarytých přátel putinovského Ruska.

Ministra Petříčka Babiš také nemůže jen tak odvolat, není to jeho ministr. Musel by souhlasit předseda ČSSD Jan Hamáček a ten to teď udělat nemůže, protože by se před volebním sjezdem jeho strany zdálo, že se chce zbavit svého hlavního protikandidáta. Babiš by asi mohl tuto výměnu provést „na sílu“. Ale vedlo by to k rozpadu koalice a Babiš z vlastně docela správných důvodů nechce do současné krize přinést ještě krizi politickou.

Jenže neposlechnout Zemana ho také přivede do problémů. Docela zásadních. Nejpozději po volbách se může Babišovi stát, že bude velmi potřebovat mít prezidenta za kamaráda. Pokud vyhraje, je možné, že nebude mít nikoho pro sestavení funkční vlády. V takových případech je asistence vstřícné hlavy státu nutná.

Sympatické je, že premiér proruskou notu nehraje se Zemanem. V Babišově situaci a s jeho morální výbavou bychom to vlastně mohli očekávat. Nehraje ji ale zatím. Snaží se odolávat. Jeho přebujelé ego mu nedovoluje se hned podřídit. Lepší ale bude nevsázet na to, že mu to vydrží. Zaťatost pána z Hradu je obrovská, obdiv k moci Vladimira Putina ještě větší.

Locdown, den 153

 

Mělo být slunečno, aspoň u nás.

Nebylo.

Lockdown, den 152

 

První jarní den.

No, nevím.

Lockdown, den 150 až 151

 

Tyto dny toto. V libovolném pořadí a v mnoha opakováních.

Lockdown, den 149

 

Honza v zajetí nařezaného dřeva.

A já vyřazených knih.

Lockdown, den 148

Maruško, šup pro fialky!

Počasí stále psí a v knihovně ty knihy vytažené z regálů se množí snad dělením nebo co...

Lockdown, den 147

 Mraky jako před sněhovou bouří a nakonec jen takové listopadové nečasí.

Lockdown, den 146

 

Literární okénko.

Knížku jsem četla někdy před měsícem a kdysi, nejspíš na gymplu. Poučné.

A tahle pasáž z Petrolejových lamp také není marná: „Ale kdepak, Jene, copak ti to napadá, vždyť on je celkem pokojný, nezuří, to jen nebezpeční blázni se dávají do ústavu!“ „Nezuří, já vím,“ ušklíbl se Jan a odešel rozdurděn. Od té doby se však vracel ustavičně k tomuto rozhovoru. „Je nečistý, ohavný, dům je plný smradu, je zlý až až! Jednou něco provede. Vidím mu na očích, že se k něčemu chystá. Blíží se podzim, nastane zima,“ pokračoval po krátké pomlčce, „kdo tu s ním má být celé dny pohromadě?“ 

Lockdown, den 145

 

Náš svah v plné parádě. Sousedům vidíme přímo do talíře. Ale co, neměli před lety stavět bez povolení...

Paseka před včelínem, než zase zaroste.

A akát ležící, schnoucí.

Lockdown, den 144

 

Pozoruju tu bytovku v různých časech a v různém světle a zatím fakt dobrý.

Lockdown, den 143

 

Postřižiny.

Jsme nadšení, že se vůbec něco děje.

Foto Honza.

Lockdown, den 142

 
A dnes ráno zase toto.

Lockdown, den 141

 

Včerejší slunce a dnešní mráz.

Náš dům na sousedově plotě 😀

Lockdown, den 140

U rybníků v Lužích.

Nebyla jsem tam léta. Spíš desetiletí. Tak to letí.

Už zase začalo sněžit, zítra bude všude bílo.

 

Lockdown, den 139

 

Mimořádná viditelnost. Horizonty jsou dosud vidět.

Slunečno a zima.

Lockdown, den 138

 

A včera totéž v černobílém provedení. 

Dnes nesněží, zato mrzne. A jižní stráně ve slunci tají.

Co tají, nevím...

Lockdown, den 125 až už ani nevím kolik

 

Cibule kvetou, včely létají. Nebo taky ne.

Mrzne.

Prší.

Sněží.

Čtu.

Honza dřevorube a hrabe se ve sklepě.

Maminka se cítí být v ponorce.

Jak dlouhou budou trvat tyhle tři týdny?