Lockdown, den 154

 
Dost možná jsem tuhle zdejší hrůzu už na blogu měla... Dnes je ovšem všechno pěkně vybarvené.

Stojím na schodech pošty. Proč poštovní budovu soudruzi postavili na kraji sídliště a zcela mimo centrum, se mě radši neptejte. Tak třicet metrů severně a kousek od vrcholu kopce Kavčinec stojí nejstarší kříž v celém okolí, západně, jižně i jihovýchodně se rozkládá sídliště, vesměs bytovky někdejšího Státního statku. Kdysi to byly farní louky, krásné slunné stráně... To kdysi si pamatuju. Takže současný stav stále ještě vnímám jako osobní újmu, i když dnešní sídliště vypadá násobně lépe než verze 1.0. 

Ale tohle? Kdo tohle proboha dovolil? 

-----------------------------------------------------------------------------------------------

A teď mimo téma: dnešní článek Jana Kubity z HN, opět a znovu jako doklad frazému Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.

Premiér Andrej Babiš teď poprvé na vlastní kůži zažívá nejen reálnou moc přímo voleného prezidenta, ale také tu část rejstříku volních vlastností Miloše Zemana, kterým se snaží každý rozumný člověk vyhnout. Zejména pokud jde o jeho neukojitelnou potřebu zamáčknout do země každého, kdo se zrovna nedokáže bránit. A Andrej Babiš, ale nelitujme ho prosím, se teď moc bránit nedokáže.

Zeman vystavil Babiše poprvé za celou dobu jejich spokojené symbiózy obrovskému tlaku. Vyzval ho k výměně ministra zdravotnictví a ministra zahraničí, kteří mu kazí sen zachránit ve jménu Vladimira Putina Česko pomocí vakcíny Sputnik V. Zkritizoval premiéra a po kmotrovsku vzkázal, že když mu nevyhoví, ke zlepšení jejich „přátelských vztahů“ to rozhodně nepřispěje. A v pondělí večer si ho pozval do Lán na kobereček. Takové ponížení ještě Babiš od Zemana nezažil.

Zeman ždímá Babiše v té pro něj zatím nejméně vhodné chvíli. Nezvládnutá pandemie začíná nedlouho před volbami ubírat na popularitě ANO. Sehnat nového ministra zdravotnictví půjde jen těžko. Už získat Jana Blatného bylo obtížné. Nikdo tu práci nechtěl dělat. Babiš nedá ministrovi dost prostoru a do všeho se montuje. Premiér by také musel najít ministra, který by byl fanouškem Sputniku, a to už je opravdu limitující. A k rošádě by muselo dojít rychle, brzy se totiž snad podaří do země dopravit dostatečné množství bezpečných vakcín a Sputnik se stane jen libůstkou opravdu zarytých přátel putinovského Ruska.

Ministra Petříčka Babiš také nemůže jen tak odvolat, není to jeho ministr. Musel by souhlasit předseda ČSSD Jan Hamáček a ten to teď udělat nemůže, protože by se před volebním sjezdem jeho strany zdálo, že se chce zbavit svého hlavního protikandidáta. Babiš by asi mohl tuto výměnu provést „na sílu“. Ale vedlo by to k rozpadu koalice a Babiš z vlastně docela správných důvodů nechce do současné krize přinést ještě krizi politickou.

Jenže neposlechnout Zemana ho také přivede do problémů. Docela zásadních. Nejpozději po volbách se může Babišovi stát, že bude velmi potřebovat mít prezidenta za kamaráda. Pokud vyhraje, je možné, že nebude mít nikoho pro sestavení funkční vlády. V takových případech je asistence vstřícné hlavy státu nutná.

Sympatické je, že premiér proruskou notu nehraje se Zemanem. V Babišově situaci a s jeho morální výbavou bychom to vlastně mohli očekávat. Nehraje ji ale zatím. Snaží se odolávat. Jeho přebujelé ego mu nedovoluje se hned podřídit. Lepší ale bude nevsázet na to, že mu to vydrží. Zaťatost pána z Hradu je obrovská, obdiv k moci Vladimira Putina ještě větší.