Lockdown, den 34

 
Chvilička u rybníka. Už vypouštějí. V pátek se loví.

Ty červánky v posledních dnech jsou čím dál něžnější.

Lockdown, den 33

 
Další půdní odpoledne.

Venku mlha, mrholení, slunce, ocelové mraky a na půdě taky nic moc. Přebrala jsem čtyři banánové škatule knih. Je to děs! 

Lockdown, den 32

 

Nedělní povalování a další slunný den a jasná noc.

Lockdown, den 31

Zatímco jsme s Honzou pokračovali v dřevorubectví, maminka zpoza okna dokumentovala.

Díky letošním dešťům vysázené stromky poporostly a z paseky se stala džungle.

 

Lockdown, den 30

 

Tak už bourají lešení.

Nakonec paneláková fasáda dopadla lépe, než jsme se vůbec opovážili doufat. Vlastně mnohem lépe. V létě se bytovka ztratí v javorových větvích a v zimě bude ladit s opadaným listím. 

A až odejdou staré akáty, vysadíme douglasky.

Lockdown, den 29

 

Na co to koukají?

Na Libín mezi mraky přece!

Zatímco Honza ještě řeže polena navzdory té drobné krupičce, která padá místo deště, já pokračuju ve své výzkumné virtuální výpravě po českých knihovnách.

Zde jsou někteří z mých favoritů:  Knihovna Hranice, Knihovna Holešov, Městská knihovna Břeclav, Knihovna Halenkov a především Městská knihovna Fryšták, která je mi svým nadšeným a kamarádským pojetím nejblíž.

Lockdown, den 28 aneb YARN ALONG 261

 

Tak bududubí pečicí kuchařku mám už i já, starej kuchyňskej ignorant... 

Šátek postupuje volným tempem směrem k dlouhým cípům.

Lockdown, den 27

 
Vlajeme!

Co říct k jednatřicátýmu sedmnáctýmu listopadu, Jene Ámosi? Dnes, za vlády covidu, Babiše a toho v Lánech? Do čích rukou že se navrátila vláda věcí našich?

Každopádně tohle mi zvedlo náladu.

Lockdown, den 26

 

Pořezané, nepořezané. Dřevo je všude.

Honza řeže, já chroustám. Do jara máme co dělat.

Lockdown, den 25

 

Nedělní povalování a pozdněodpolední nebeský spektákl.

Lockdown, den 24

 

Dnes Honza s dřevorubce dřevorubali. Práce bude na celou covidovou/necovidovou zimu.

A to jsem si myslela, že mým zimním projektem bude definitivně uklizená půda. Kdepak. Budu zase chroustat větve.

Lockdown, den 23

 

Podzimní postřižiny č. 1. Zítra pokračujeme.

Lockdown, den 22

 

Dnes bylo slunečno a dost frišno. S maminkou jsme hrabaly listí, Honza podělkoval na zahradě a ve včelíně. Ve tři začala padat mlha a brzy se  setmělo. Mám ráda tyhle listopadové mlhy.

Lockdown, den 21 aneb YARN ALONG 260

 

Isager od Vlněných sester a vyzkoušený vzor Ofélie, háček č. 4.

Mamince ode dneška táhne na osmdesát, takže jsme s Honzou začali s definitivním, ale opravdu definitivním vyklízením půdy, abychom příští narozeninový dárek měli včas nachystaný. Chacha, budeme vidět...

Lockdown, den 20

 
Maminka 79 a makový dort v Písku (druhé mimo záběr).

Lockdown, den 19

 
Dnes mlha už od rána, odpoledne ji přiživili sousedé.

A mezitím doma pobíhala (nevyfotografovatelně) stáda dinosaurů.

Lockdown, den 18

 
Listopadové slunce až do tří odpoledne, pak bílá tma. Teď černá tma.

Čas na přírodovědný kroužek.

Lockdown, den 17

 

Celý den mlha, že by se dala krájet. 

Přijeli MMM, zůstali MM a kilo dinosaurů.

Trochu háčkuju, trochu čtu. Dočetla jsem tu Mornštajnovou, můj šálek vypadá jinak.

Lockdown, den 16

 
Dneska byl pestrej den. Konečně.

V knihovně jsme obě usilovně pátraly po zdejším strašidle. Máme ho! Na zámku jako když ho najdu.

Odpoledne jsme se pustili do zazimování kytek. Takže máme zase po čase celkem uklizený sklep.

A slunce, které zapadá snad ještě dřív, než vyjde.

Mlha. Během několika minut jsme se ocitli v ovesné kaši.

A klubíčka od Vlněných sester! Ne že bych neměla zásoby... Ale bylo třeba vyřešit, jak s těmi malabrigovými lace klubíčky, a tenhle krok stranou je pro dlouhé podzimní večery moc příjemný. Jsem zvědava, co na silnější háček řekne můj pochroumaný loket.

Lockdown, den 15

 

Z ranního slunce ve větvích jsem celá na větvi. Další nečekaný bonus nové práce.

Lockdown, den 14 aneb YARN ALONG 259

Tolkienovský šátek je hotový. Ještě ty camfousky...

Dnes snad domotám druhé malabrigové klubko a konečně se rozhodnu, co proužkovaného se dá z těch deseti dek uháčkovat.

A čtu. Ne že bych jásala. Svým vrstevníkům-spisovatelům se už léta záměrně vyhýbám. Když nepůjde hora k Mohamedovi (volný převod: čtenář např. k C. S. Lewisovi), musí Mohamed k hoře (já např. k současným českým ženským románům). Pořád je to lepší než zdravotní právo :-)

Lockdown, den 13

A co v tý zavřený knihovně vlastně děláš?

Hrabu se v mírně zaprášených hromadách knih.

Kromě běžného a průběžně aktualizovaného fondu jsou v nejrůznějších koutech hromady a hromádky knih dvanácti zrušených/převedených vesnických lidových knihoven, jedna podniková Státních statků neblahé paměti, zbytky zbytků původní městské/měšťanské knihovny a spolkové/besední knihovny, nejrůznější škatule s knižními dary z pozůstalostí a knížky, které bylo škoda zlikvidovat, i když je zjevně nikdo už nikdy číst nebude.

A dneska jsem celé dopoledne byla za knihvazačku.

 

Lockdown, den 12

 

Tak jsem už zase v knihovně. Dopolední vyučování. To není marné :-)

Odpoledne jsme jeli pro brambory, v čemž poněkud bránily sběračky listí, sousedská parta hic. A pro další dýně. Dýňáky!

A dušičkové věnečky (Hana).

Lockdown, den 11

 

Počasí dnes naprosto dušičkové. Takže jsme se na tu barevnou parádu dívali leda z okna. 

Na druhou stranu jsem konečně dokončila jeden větších pracovních restů. A motám klubíčka.