Karanténa, den 40

Naši před lety v Anglii.
Dnes došlo e-mailem.

A dnes čtyřicet dní karantény, karanténa ve vlastním smyslu slova.

Táta

Táta se vypravil na božíhodový slavení na nebesa.

S tátou na zahradě, den 1

Táta má nové chodítko. Život je zkrátka plnej dobrodružství.

Ambulantní dovolená

Máme s mužem plány.
Žádná rodina.
Žádná zahrada.

Zato výlety, možná sauna, možná bazén (ne, vířivka ne), docela určitě ne pracovní telefonáty. Knížky (můj stále nerozbalený narozeninový balíček, jo, všechno přečtu, Berruško!), staré fotky, možná drobet kreslení, ale docela určitě háčkování.

Takže v následujících dvou týdnech na blogu buď budu, nebo nebudu. Což pokrývá v dohledné vzdálenosti celý vesmír...

Na fotografie jsme my dvě stejně staré sestřenice, náš varnsdorfský děda a můj kudrnatý táta. Kamenický Šenov, asi rok 1971. 

Kopie

V hospodě s pradědkem.

3/21

Od rána jsem se nezastavila. A bolí mě zuby.
A tak jsem se podívala na staré fotky. Takhle vypadala naše skalka a kolomažnická zahrada před šesti lety.
Dnešní radost: džungli už u nás nemáme.

Hned je mi líp.

Mirečci

... aneb Who's Who

Honza (25)

Naprosto nevhodný snímek, natož letně narozeninový...

Koukej, jak tam s dědkem vypadáme! by řekla maminka, kdyby ji napadlo kliknout na tento příspěvek. A co ten kbelík? A co to ten dědek... vždyť spadne. No, ještě že ho Honza drží. Že on po tobě házel sníh! To by mu bylo j-e-d-i-n-ě podobný. Dědkovi!

Zelené šaty

Moc dobře si pamatuju tyhle šaty. Zelené jako vodník, s žabičkovým sedýlkem a bílým krajkovým límečkem. Strašlivě kousaly. Nenáviděla jsem je.

S tátou na schodech pod zápražím, jaro 1972.

Válečné Vánoce

Vánoce 1943, můj táta a jeho tříkolka.

Advent 20 aneb Usměvavě

Ó rozesmějte se, smáči! Ó zasmějte se, smáči! Co smějí se smíchy, co smávají se smějavě. Ó zasmějte se usměvavě! Ó těch smáček nadsměvných - smích úsměvných smáčů! Ó vysměj se rozesmátě smíchu nadsměvných smáčů! Smějivě, smějivě, usměj, osměj se, smíšku, smíškové, smíšečkové, smíšečkové! Ó rozesmějte se, smáči! Ó zasmějte se, smáči!

(Velemir Chlebnikov: Zakletí smíchem)

Zakletí smíchem na fotografii z Vánoc 1982, vzácný pohled přímo do objektivu.

Zlatá svatba

Padesát let spolu... Naši jsou hrdinové!

Táta

Držte prosím mému tátovi palce.

Na procházce...

... s rodiči.
K rybníku a zpět.

Sisyfové

Hrabání javorového listí, č. 2.

Neporučili jsme větru ani dešti, a tak jsme hrabali tam a vítr zase zpátky.

Až se zima zeptá...

... našeho dědka, mávne rukou ke dřevníku.

Rekapitulace zahradní 2012

Co jsme loni spojenými silami stihli?

Soused-stavitel dodal zeminu a Rozárka s Honzou dosypali terasu při domu, takže je úplně rovná. Dnes již s pěkným trávníkem (pomineme-li zimní řádění krtka).

Soused rušil část trávníku, a tak jsme se s tátou hmoždili se zachráněnými drny. Deset metrů převýšení v našem skalnatém terénu byla zjara docela fuška.

Moje hlavní letošní práce: rozvozit/roznosit divoký lesíkový kompost a založit nový. Ještě teď si připadám jako kompostový Sisyfos...

Honza konečně porazil trosku Pottovy jabloně.

S kmotřenkou Aničkou jsme odplevelily prostor kolem bývalé žumpy, táta seřezal zdivočelý a přestárlý pustorýl, a tak jsme odplevelovaly i tady.

Větve z rozlomené jabloně poničily rybízy, toho bleskurychle využil Honza a vykopal je. Konečně!

Práce na dolní kamenné zídce začaly na jaře a na podzim nebyly ani zdaleka u konce. Základ však je hotový, a to je hlavní.

S Antonínem jsme na spřáteleném smetišti našli ubohou a opuštěnou lavičku. Takovouhle parádnici z ní udělal můj muž, ovšem za neopomenutelné asistence kmotřenky Aničky, budoucí natěračky.

Maminčin pestrý volný živý plot vznikl za maminčinými zády rychlostí vskutku kosmickou. Divočina tvořená bršlicí, svlačcem a spol. zmizela během jediného víkendu. Třikrát sláva Aničce, její mamince, Honzovi a mému muži. Moje maminka po návratu překvapivě jásala.

Nové jahodiště na Maminčině. Mulčování kameny se zatím osvědčilo.

O podzimních prázdninách jsme s mým mužem zasázeli více než dvacet stromků a keřů, zatímco ostatní členové rodiny trhali a sbírali metráky jablek. Jen jsme skončili, napadl sníh.

Poslední letošní větší akce: hrabání lesíka. Tapíři jsou zlatí :-)

A to je všechno? Samozřejmě ne. Dvanáct snímků je málo.
Tak ještě přidám.
Maminka nám, na zahradě pracujícím, obětavě a výborně vařila, pečlivě sbírala moniliová jablka, vysekávala stráňky strunovou sekačkou, táta vyklidil a zkulturnil prostor kolem dřevníků, posekal a pořezal hromady dřeva a přestěhoval sbírku mých kamenů (jaký nerozum!), teta Alenka přispěla nejen skvělými zahradnickými radami a množstvím sazenic, její muž Ruda šplhal do korun jabloní, kam se nikdo z nás neodvážil, Antonín ochotně stěhoval, co bylo třeba, Rozárka sekala trávu a Hana hrabala, strýc Toník vzpomínal na časy bezmála osmdesát let vzdálené, soused pan F. pomohl, kdykoli bylo třeba, a nejen se splašenými včelami, sousedka paní K. ostřížím zrakem sledovala naši zahradu, když jsme nebyli doma, sousedka paní Ř. (právě 90 let) nás chodila kontrolovat, jak se činíme...

A babička se na nás shora jistojistě mračila (Tohle bych nikdy nedovolila!) a dědeček se shora docela určitě smál (Právě tohle jsem měl v plánu!).

Mraky nad prázdninami

Stahují se mraky nad mým posledním prázdninovým dnem. Táta podpořil atmosféru blížícího se podzimu mocným zahradním dýmáním, a tak jediné, co na fotografiích ještě připomíná prázdniny a léto, je ta modrá na lavičce a na židli.

Kančov, mraky, slunce a naše stromy v pozdním srpnu

Táta, oheň a nová lavička v podvečerním světle

Kdysi kuchyňská židle, nyní židle zahradní v provensálských šatech. Nebo snad bretaňských?

Výsadek

Spojenecké ozbrojené síly jsou tu! Technické vybavení doznalo od roku 1945 jisté změny, ale pomoc je opět vítaná...

Margaret, její ženich námořník a táta zápasí s elektrickým kabelem v bezprostředním ohrožení jablkovým útokem  vedeným shora.
Další větev naší prastaré jabloně se ulomila a zřítila AŽ o několik hodin později...

Střihači

Táta a Antonín si zastříhali: brankou už zase můžeme vejít (super, Antoníne) a pustoryl, z jehož nejméně padesátiletých kmenů (dávno již ne větví) by bylo možné vyrábět hudební nástroje, se dočkal radikálního zmlazovacího řezu (statečný táta!).