Zpětně prázdniny

Klukům během léta narostly plovací blány. Já jsem do té ledárny nevlezla, tohle mě fakt už přešlo.

Melichar nastoupil do první třídy? Mikeš je předškolák a Titi je největší vykuk.

 

Zpětně červen

Letos celý rok (až na pár dní uprostřed léta) průběžně prší. Někdy trochu, jindy víc a tu a tam jako z konve.

S orlíčky to tentokrát dopadlo nevalně, zato jetel inkarnát se nám samovysel, přestože mu mráz nesvědčí. Prý.

Zpětně Krumlov

 

Stáhla jsem konečně do počítače první miliardu záběrů. Začnu  Krumlovem v pozdním jaře...

Nečekaně příjemné tři dny s maminkou. Shodly jsme se na tom, že žádné památky nebudou, že se budeme jen tak potloukat po městě, vysedávat v kavárnách a rodinnou skupinu na vocapu zahltíme snímky dokumentujícími naše nicnedělání. Jak jsme si předsevzaly, tak jsme i (ne)učinily.

Fotoateliér Seidel, nevěděly jsme, na co koukat dřív. Táta by byl nadšený.

Bretaň, nebo Krumlov?

K tomuto místu na dřevěném mostě se váže jedna tátova prastará cyklistická historka, mávaly jsme k nebi ze všech sil.

Tohle po nich zbylo, říká maminka na posledním snímku a ukazuje na díru po komunistické ceduli, která překrývala název mostu Edvarda Beneše a kterou si čert před třiceti lety odnesl.

Dnes je ten slavný den...

 

... kdy k nám byl zaveden pevný internet.

Konečně.

Provizorium je u konce, přinejmenším provizorium tohoto typu. A marné nadále budou výmluvy na nepohodlné mobilní připojení, neohrabaný mobilní bloger a na nedostatek času.

Blog se (snad) vrátí tam, kde býval, totiž k nepravidelně deníkovým záznamům o kolomažnické zahradě, háčkování a tak vůbec.