Po

 
Vánoce 21  jsem regulérně a kompletně prospala.

Jakože zcela.

Snad bude v novém roce líp.

Pozdní advent

 
Zvítězila jsem nad maminčinou tureckou troubou. U rohlíčků... Ovšem linecké?! Tam vyhrála trouba na celé čáře. Jsem trouba, že jsem se do něho vůbec pouštěla. Chuť dobrý, ale ty tvary!!!

Těším se na svou novou horkovzdušnou netureckou.

Do práce z práce

 
Takový bonus k tomu všemu.

Pokud je ovšem světlo.

Den poté

 

Černá hodinka v bílém dni.

Copak to čte maminka? Poslední číslo Dějin a současnosti.

Copak to žijeme my? Dějiny a současnost.

A je to tu...

 

Svatý Martin dorazil na kulhajícím koni s desetidenním zpožděním. Přesto je to příjemná změna oproti předcházejícím zcela šedivým dnům.

Dnes jsme stály s maminkou u okna a podivovaly se nad tím, jak protější Kančov a lesíky Sejkoráky  zrezavěly. Stojí za tím nejen ten potvora brouk, ale také že najednou víceméně náletové modříny dostaly místo a prostor zazářit.

Bez nadpisu

 

Lesík letos  prořídl, kdežto zahrada významně zhoustla.

Houstne i situace kolem. A po večerních zprávách o cestě tam a zase zpátky si říkám, jestli to na výsostech s tím černým humorem kapánek nepřehánějí.

17/32

Jako by to bylo včera. A pak se rozhlédnu kolem a napadne mě, že by to mělo být zítra.

 

Listopadáme

 

Modré nebe vylákalo Honzu s peřinou na terasu a mě už už na výlet/procházku. A pak se začalo chystat na sníh. A pak zase modré slunečno. A sněhová mračna. Zkrátka listopadový apríl.

Prapůvodní plán byl půda (pokolikáté už) a aktualizovaný plán následně realizovaný: křeslo poblíž kamen.

Svátek

 
Včera u pomníku.

Hrstka lidí a hymna a světýlka.

Pak si maminka zlomila ruku v zápěstí.

Dnes

 

Tak se nám to všechno pěkně vybarvuje...

Tak

 

Zajímá mě, zda je prezident ČR kompetentní k výkonu své práce. Když jsme u toho, zajímá mě to u každého řidiče autobusu, zejména pokud nastoupím. Po volbách jsme dnes obrazně my všichni na káře České republiky a logicky nás zajímá, zda je řidič kompetentní, a zda třeba není pod vlivem.

Prezidentův mluvčí vyzývá k soucitu a k modlitbám. To je jistě hezké od něho slyšet. Od roku 2013 jsou ovšem jeho prohlášení jedno vedle druhého nekončící řekou drzostí, výsměchů, lží, šťouchanců, cynismů, jízlivostí, povýšeností, urážek, impertinencí - a nyní bude vyzývat k soucitu? K modlitbě? Kancléř Mynář mluví o hyenismu – no zrovna on je ten pravý. Čas, aby hradní parta si sbalila svých pět švestek a klidila se.

Najednou všichni z Hradu přesně ví, co je neetické. Že se nezajímali dřív.

blog-marek-vacha / foto internet

Lépe bych to nenapsala.

 

Nakonec to trvalo o osm let méně a ani jsme nemuseli pobíhat po poušti. Takže vlastně dobrý.

K obrázku: Abych nezapomněla, abychom nezapomněli. (A mimochodem, pokud komunisti opravdu spojili s komunismem/socialismem slovo sexy, pak skutečně nevědí, co činí :-D ).

K názvu tohoto postu: Beze slov, fakt.

--------------------------------------------------

Čtu teď (spíš z pracovních důvodů) jedno z Mackových pokračování slavného Saturnina. Takže spolu s tetou Kateřinou přikládám:

Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.

Žádný strom neroste do nebe.

Kdo seje vítr, sklízí bouři.

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.

Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.

Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

Všeho do času, Pánbůh na věky.

Horizont

Vypadalo to takhle, ale je to přece jen o něco lepší...

 

Podzimní (ne)plány

 

Potřebuju přibrzdit.

Taky potřebuju ostříhat plot. A přestěhovat většinu věcí. A vyklidit půdu. A garáž. A zase začít víc háčkovat. A dočíst několik nakousnutých knih, to taky potřebuju.

Ale především potřebuju přibrzdit.

Po dalším delším čase...

... proháčkovaný den.

Šperkařský workshop (rozuměj jarmark s dílničkami) ve Volyni. Seděla jsem opět u stánku s háčkovanými čtverci a ulejvala se ze stavby.

Další pozitiva: dvě velké keramické misky, modrá a zelená, knížka židovských mikropříběhů z jihozápadních Čech a výborný špenátový quiche s nivou.

Večer u řeky. Vedro jako blázen.

Shodli jsme se s mužem, že nám ta stavba už leze na mozek a že je načase začít bydlet. To jsem tedy zvědava!

Včera v pozdním odpoledni

 

Letos by zahrada mohla být reklamou na samovýsev...

V džungli

 

Zahrada se (opět) změnila v džungli, chybějí jen papoušci a paviáni.

Každý den prší, takže všechno povyrostlo přinejmenším o metr. Než odkvete pámelník, bude plot vypadat, jako by ho nikdo nikdy nestříhal.

Úplně slyším babičku: Aspoň sem není vidět...

Po více než dvou měsících

Už to pomalu začínalo vypadat, že se tento blog dočista vytratil.

Ale ne. Měla jsem jen takovou menší krysičku. Strašlivě se mi nechtělo stahovat fotky z mobilu do počítače. Trvá to tisíc let a nakonec vypadne konektor...

Pak jsem se však přemohla, snímky uložila na pevný disk - a obratem utopila mobil.

Takže.

Kolomažnice kvete a je momentálně celá do tmavorůžova.

Jako tenhle šátek na objednávku.

A jako některá pole na mých sporadických cestách po širším okolí.

Je středa, hodilo by se připojit se k Ginny, ale nějak jsem vyšla z rytmu.

Ostatně i v těch knížkách jsem ve skluzu...

 

Kančov kvete...

 

... a tařice bují.

Asi už nemá cenu počítat ten zatracenej lockdown, čím ovšem nemám na mysli, že by se svět vrátil do předchozí verze.

Deset let

 

Blog má desáté narozeniny.

Zahradě je letos osmaosmdesát, moje třináctá sezona a zároveň Honzova druhá. Hybatelem se stává čím dál víc on.

Na zdi visí dědečkův plán zahrady z roku 1933 a ta kytka v rohu je nejspíš ještě mnohem starší: středomořská myrta může pocházet z konce osmdesátých let 19. století.

Nevěřila bych, že vydržím psát deník/nedeník takhle dlouho, a ještě k tomu na internetu... Vzhůru do dalšího roku!

Právě dnes by dědečkovi bylo 117 let.

Láskyčas

 

Letos poprvé v KyBy.

S Hanou a Titi na trhu. Výsledek: tři přepravky sazenic.

Lockdown, den 195.

Skalka

 

A je to tu. Stíny na naší skalce. Miluju to světlo. 

Což už jsem tu napsala vícekrát...

Lockdown, den 192.

Včelám

 

Včelař a jeho záhon před včelínem. Pokus se svazenkou.

Lockdown, den 191.

Že by jaro?

 

Kolomažnická zahrada rozkvétá, a pateru Šimonovi před farou rozkvetly dokonce i deštníky...

Lockdown, den 190.

Dnes toto

 

Dnes se jaro tváří, že je jaro. Zřejmě mu to dlouho nevydrží.

Lockdown, den 183.

Z posledních deseti dnů

Nějak mě ta zima dvacetkrát denně přestala bavit. Takže rozsypané střípky uplynulých deseti dnů. Dnes lockdown, den 180, asi.

Kluci na týdenních prázdninách: horolezení při kácení v lesíku, bunkr u studny (nebo iglú?) z větví  zkopicované lísky.

Jáma u Velíšků.

Hodina motání klubíčka na zahradě, když zrovna nechumelilo.

Sníh. Furt nějaký nový.

Mladší knihovník v knihovně: Ještě jste si nepůjčili žádnou dětskou knížku! Dětský knížky máme tady!

A konečně jsem ostříhala živý plot z obou stran, ovšem zcela mimo záběry. Stromky ovšem jen ze dvou třetin...