Našemu nepříliš vzhlednému myrtovému křoví je jistě sedmdesát let, ale spíš mnohem víc. Je pravděpodobné, že si ji moje prababička přivezla s sebou, když se spolu se svým manželem, mým pradědečkem Václavem, přistěhovala do novostavby k nejmladšímu synovi, to bylo touto dobou, v červnu roce 1934. Takové pokojové myrty byly totiž v módě za secese, v době kdy se narodili dědečkovi starší sourozenci - na konci 19. století.
Prababička Antonie se narodila v roce 1860 v Horažďovicích, osiřela a vychovali ji příbuzní ve Vídni, její nevlastní otec byl prý krejčím samotného císařpána. Ve Vídni se patrně také vdala, její manžel byl inženýr, stavěl železnici kdesi v Tyrolích (bydleli prý v Landecku a inženýr Heidrich dostal vyznamenání za železniční zásluhy od samotného císařpána) a stejně jako jejich malý chlapeček zemřel na tuberkulózu. Po čase, v devadesátých letech předminulého století, se Antonie znovu provdala a s mým pradědečkem, statkářem od Lnář, měla dalších sedm dětí. Nejmladší chlapeček - můj dědeček Antonín - se jí narodil v roce 1904 v jejích téměř pětačtyřiceti letech.
Naše myrta tedy může pocházet z třicátých let, nebo je secesní ze statku z přelomu století, nebo dokonce z Vídně z šerého dávnověku...
Jestlipak má někdo takhle starou pokojovou kytku? Aha!
Myrtu jsme po všech těch desetiletích přestěhovali k západnímu oknu do pracovny, trochu se rozrostla, kvete a tu a tam má i malé červené plody. Třeba se dočkáme malého myrtího miminka... |
Moje prababička Antonie krátce před svou smrtí v roce 1942, tedy dvaaosmdesátiletá stará dáma. |
Z nějakého nepochopitelného důvodu zmizel Lenčin komentář:
OdpovědětVymazatNo to je krásný příběh. Snad myrta ještě další generace vydrží, jako prastaré japonské bonsaje.
Ano, je. Prababička Antonie musela být pozoruhodná žena. Myrta je tak odporně ježatá a pichlavá, že se do ní určitě žádný škůdce nepustí, to by si dal :-)
VymazatJéé, to je mi ale pěkné dědictví. Kéž by to u nás bylo tak jednoduché. Spolu se sourozenci jsem zdědila dům a nějaké další majetky po zesnulém tátovi a nevěřila bych, jaký konflikt to může vyvolat. Nakonec to zašlo tak daleko, že jsem si musela najít advokáta, konkrétně jsem ho našla tady. Doufám, že už to bude brzy u konce.
OdpovědětVymazat