Kosmatice

Když jsem byla malá, byl náš lesík plný bezu černého. Možná to bylo skladbou ostatního porostu, možná vydatným slepičím přihnojováním, možná něčím docela jiným. Dnes nejsme bez bezu, ale počty keřů jsou přiměřené. Žádná záplava.
Loni na jaře jsem několik bezů pod skalkou zkrátila docela při zemi, velmi razantní zmlazovací řez. Vyplatilo se to: bezy okamžitě vyhnaly pěkné mladé pruty a letos jsou z nich docela půvabné kvetoucí keře.

Kdyby to viděla babička-prababička... Do zahrady je vidět!
Zahrada je teď opravdu velmi otevřená pohledům, pletivo na severu však časem zaroste živý plot (a ještě víc odstíní ty panelové bytovky), přísavník se už plazí po betonovém tarasu obecní cesty a bezy poskytují aspoň pocitově iluzi soukromí.
(pohled do severozápadního cípu zahrady, převýšení osm metrů - ano, perspektiva zkresluje)

Formální záhon pro maminku.
Měla loni radost, konečně prý něco konstruktivního a hezkého... Letos ještě hezčího - až na ten proschlý buxus.