Máky

Kdysi stával proti zápraží našeho domu stříbrný smrk. Byl krásný, ale šikmo rostlý, šikmější než šikmá věž v Pise. A právě ta šikmost v kombinaci s množstvím těžkého sněhu způsobila jednou v zimě jeho konec. Dokud však rostl, stříbrné jehličí tvořilo báječné pozadí pro množství máků východních. Smrk už řadu let není, máky bohužel vytrvaly.
Bohužel proto, že makové květy jsou krásné jen chvíli, a bohužel především proto, že makové listy jsou ošklivé hodně dlouho. Totiž dokud je někdo neostřihá...
Když jsme se pustili do rekonstrukce skalky, jedním z mých cílů bylo zbavit se máků. Ať si jdou do stráně k lesíku! Překopala jsem makoviště tam a nazpátek, zeminu jsem překátrovala, kořeny přesadila - a výsledek? Ve stráni ani makové zrnko, zato z nově zbudovaných tarásků rostlo máků jako maku. Tak, to mám za to!

Dnes jsem ostříhala makovice a nejošklivější listy a s potěšením jsem zjistila, že yzop v makovém stínu příliš nestrádal a že kohoutek věnčitý je rovnocenný soupeř, který se nevzdává. A tak pohledově nejexponovanější teráska nevypadá po makové invazi tak špatně jako loni. Možná si na sebe s máky zvykneme...

Kdyby se někdo ptal, kdo se skládal s těmi kameny, tak jsem to byla já a moje české ručičky... bez máku 11. 6. 2012

Ostříhala jsem na poslední chvíli zlatici, snad zmladí...

Hmmm, ble...

A tohle je krása jako od Andyho Warhola.