pondělí 2. května 2011

Kolomažnice

Na kraji jednoho pošumavského městečka se nachází pozemek, který pamětníci znají pod jménem Kolomažnice. Je to takový skalnatý kus země, parcela nepravidelného tvaru, většinou ve svahu příkrém a neúrodném. Kolomažnice, vklíněná mezi silnici, sady a farská pole, sloužila jako zastávka formanských vozů před stoupáním ke kostelu na náměstí, jako skládka nepotřebných střepů, které sem vyváželi sklenáři z okolí, a tu a tam i jako dočasné tábořiště kočovných Cikánů. V důsledku pozemkových reforem po první světové válce připadl pozemek obci a od té jej počátkem třicátých let minulého století za čtyři tisíce korun československých koupil můj dědeček se svou první manželkou a postavili na něm dům    dům vybudovaný na skále, s velkými okny orientovanými na jih, z nichž jsou vidět šumavské kopce.

Rodina na kolomažnické skalce, rok 1938
Dědečkovi bylo tehdy třicet let. Z úhoru, na němž rostl smíšený lesík, a ze sádku při silnici začala vznikat zahrada. Vznikala a rozvíjela se po celý dědečkův život.

Dědeček zemřel na jaře roku 1982 a právě dnes by mu bylo 107 let.

2 komentáře:

  1. Petro, to je krásná historie, místo s příběhem. Je to dobré, když máte na co navázat.

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, a ještě lepší je, že i na nás má kdo navázat :-)

    OdpovědětVymazat