V květ(n)u

Možná jsem to tu už psala, ale vzpomínám na tu situaci pokaždé, když kvetou jabloně.

Ve stráni stávala vysoká a přestárlá třešeň, celý dům se za ní schoval. Jen stínila, léta z ní nic nebylo, snad na samém vršku pár třešní pro špačky. Porazit se však nesměla, vždyť tak krásně kvete! Nakonec kmen vyhnil natolik, že strom začal být nebezpečný. Tak poslední babiččinu zimu přijeli dřevaři a patnáctimetrovou třešeň skáceli.
Babička plakala.
A pak rozkvetly jabloně.
Babička stála u okna, dívala se do zahrady plné jabloňových květů a říkala: To je taková krása! Jako v nebi. Kdybych věděla, jaká to bude krása, dávno by se ta stará třešeň porazila.

Klubíčko, knížka a trocha variací aneb YARN ALONG 179

Našla jsem ve své syslí noře zelenkavá klubíčka, tedy další zelenkavá klubíčka. Tak variuuju. Ušatá granny.
A našla jsem knížečku, kterou si pamatuju z dětství, trochu sladkobolné, trochu mentorské, ale vlastně si mi ten příběh pořád líbí. A od té doby žil šťastně až do konce života je závěr dobrý nejen pro hobity, dokonce nejlepší z možných.

Black & White

Rozrůstají se. Navzdory hryzcům.
Pavlo, díky :-)

Sentimentální důvody

Některé věci se u nás ze sentimentálních důvodů nesmějí, nebo naopak musejí, i když to někdy (mnohdy) jde proti zdravému rozumu. Jenže hlavou zeď neprorazíš, ať si budeš na čelo sebevíc poťukávat.

K takovým celkem neškodným sentimentálním případům patří i naše třicetiletá válka o forzytii. Stříhat, nebo nestříhat? Toť otázka.

Takže nestříhat.

A letos jsem se konečně dočkala.

Z původní zlatice zbyly jen loňské větve. Dva sekundární keře přímo nad zápražím mají teď tak deset čísel od země. Vykopala bych je, kdyby nehrozilo, že se celá stráňka utrhne. Přesto hurá, hurá, hurá. V pracovně bude víc světla a čerstvý luft. Kamenná zídka vyschne. A ten odhalený kousek původní divoké Kolomažnice obroste za pár týdnů travou. Pokud ovšem konečně pořádně zaprší.

Balzám

Po dlouhých zaprášených dnech v rozebraném a ještě dlouho ne složeném bytě bylo dnešní pobíhání po lesíku hotový balzám.

Uklízení 7

Autorka té knížky o zázračném uklízení myslím doporučuje, aby se papíry nechaly až na samotný konec. No, nevím. Zřejmě předpokládá běžné množství papírů.

Vytřídila jsem dvě ikeácké tašky papírů a nezdá se, že by ubylo. Nechci vyhazovat šmahem (konečně jako ani ostatní komodity), protože v tom množství se najde leccos.

Dneska dva pokusy o získání zaměstnání. Otec (vpravo), syn (vlevo).

Otec ve svém běhu životním (hezký kalk, že?) píše, že již koncem roku 1908 nastoupil jako námořní inženýr.

Syn, který za války nemohl studovat, žádá o místo ve Škodových závodech a dokládá, že není Žid. Že Židi nejsou ani jeho rodiče, ani prarodiče. Že ve fabrice bude makat čistýma árijskýma rukama.

Nikdy jsem takovou žádost neviděla. Samozřejmě vím, že se prokazovat musel kdekdo. Jeden babiččin vzdálený bratranec se v rámci prokazování tak zahrabal do matrik, že dohledal našeho nejstaršího společného předka s datem narození kolem roku 1490. A  taky se dochovaly fragmenty dědečkovy usilovné korespondence s faráři, starosty a řediteli škol na Vodňansku, když hledal a nemohl najít záznam o narození svého dávno zesnulého děda Martina. Nakonec se jeden farář slitoval a přidělil mému dědečkovi jako árijského dědečka jednoho nemanželského synka děvečky Evy, který - jak se následně ukázalo - se nedožil ani tří let věku.

Průkaz původu mi ve světle současných uprchlických trapností a ubohostí připadá jako docela aktuální memento mori.

Tak ty dveře...

Každé jsou jiné.
Nejsem schopna je změřit, zapsat a papír neztratit. Už proběhly čtyři pokusy.
Achjo.

Takže dveře č. 1 jsou harmonikové třídílné, přičemž dva harmonikové díly jsou široké 63 cm (tedy 63 + 63).
Dveře č. 2 dvě koupelnové s větracím otvorem dole a zamykáním zevnitř jsou vysoké 188 cm (doufám).
Dveře č. 3 jsou zaprášené a patří k nějaké vestavěné skříni, ne však v tomto bytě. Mají otevírání na klíč, nikoli kliku.
Poslední dveře č. 4 jsou prosklené, široké. Jistě 90 cm, spíš víc.
Sklo je původní, tedy pozdněprvorepublikové.
Dveře jsou dřevěné, lakované (a místy odřené).

A potřebujeme se jich zbavit. Do pěti zárubní totiž devatery dveře nevměstnáme, i když bych chtěla, protože se mi líbí. Zvlášť ty harmonikové.

Kdyby někdo z pražských čtenářů si chtěl dveře přijít přeměřit, dveře i já jsme celý příští pracovní týden k dispozici. Dveře říkaly, že druhý májový týden fakt žádnou akci neplánují.