Ve stráni stávala vysoká a přestárlá třešeň, celý dům se za ní schoval. Jen stínila, léta z ní nic nebylo, snad na samém vršku pár třešní pro špačky. Porazit se však nesměla, vždyť tak krásně kvete! Nakonec kmen vyhnil natolik, že strom začal být nebezpečný. Tak poslední babiččinu zimu přijeli dřevaři a patnáctimetrovou třešeň skáceli.
Babička plakala.
A pak rozkvetly jabloně.
Babička stála u okna, dívala se do zahrady plné jabloňových květů a říkala: To je taková krása! Jako v nebi. Kdybych věděla, jaká to bude krása, dávno by se ta stará třešeň porazila.
Žádné komentáře:
Okomentovat