Zahrada v květnu 2011

Zprvu se zdálo, že zahrada letošní dlouhou zimu přečkala bez úhony. 

Nečekaně pozdní mrazíky však zahubily dvě slibné loňské šalvěje a také vrba poněkud pomrzla.

Prvního máje tulipány rozkvetly v plné kráse.

Nemůžeme se jim letos vynadivit: růžové tulipány třepenité kvetly bezmála celý měsíc.

Stráň před domem se rozzářila. Nejprve se objevily pomněnky a žluté pryskyřníky. 

Ty později vystřídaly různobarevné orlíčky.

Na kraji lesíka omamně voní růže Hugova.

Ani rododenrony nezahálely: tento rozkvétá jako první.

Vysoká i nízká šanta pokvete celé léto.

Skála

Kolomažnice je skalnatá. Skalky různé velikosti najdeme v lesíku doslova na každém kroku.

Podrobná geologická mapa ČR uvádí, že se jedná o migmatit.

Eratém: paleozoikum až proterozoikum

Skupina: gföhlská skupina

Horniny: migmatit

Typ hornin: metamorfit

Barva: leukokratní

Soustava: Český masiv – krystalinikum a prevariské paleozoikum

Oblast: moldanubická oblast (moldanubikum)

Region: metamorfní jednotky v moldanubiku

Subjednotka: gföhlská skupina

Na největší ze skalek stojí dům. Z odstřeleného materiálu vzniklo přízemí a opěrné zdi hlavního schodiště do zahrady. Zbytky původní skalky čnějící z podlahy ve sklepě ukazujeme návštěvám jako malou domácí raritu. 

Další větší skalka tvořila základ někdejšího alpina a dnes je důležitou součástí nově budovaných suchých zídek.

Skalka, listopad 2010

Pozemek

Pozemek Kolomažnice se skládá celkem ze čtyř parcel: dvě parcely jsou stavební, dvě pozemkové.  Celková katastrální plocha činí 3463 m², faktická je vyšší, protože značná část pozemku se nachází ve svahu, nebo dokonce v prudkém svahu. Rozdíl nejnižšího a nejvyššího bodu je zhruba deset metrů. Větší z parcel pokrývá lesík, zahrada a sádek tvoří nejnižší patro terasové úpravy pozemku. 

Světlezelená zahrada, tmavězelená lesík a skalka, červený dům a hnědá garáž

Kamenný taras odděluje Kolomažnici od silnice a zároveň do určité míry vyrovnává převýšení, a tak je dolní zahrada takřka rovná, klesá nepatrně ve východním směru. Taras měl být původně postaven z nasucho vyskládaných kamenů, tak si to přál prvorepublikový stavební úřad. Když se postupem času zvýšila frekvence dopravy v městečku, zvláště přibylo nákladních vozů, taras se začal bortit. Dědeček proto taras v sedmdesátých letech z větší části rozebral a opět složil, tentokrát však s cementovou maltou.

Betonový taras s plotem na západní hranici parcely vystavěla v osmdesátých letech obec výměnou za pruh pozemku, kterým rozšířila uličku mezi zahradami. Kolomažnici ohraničoval a dosud ohraničuje běžný drátěný plot, jen původní dřevěné kůly byly nahrazeny kovovými sloupky, pletivo také již není původní. Při výměně sloupků a pletiva v severní části pozemku v devadesátých letech zbudoval můj táta nízký taras, jenž plot zpevňuje. Do osmdesátých let byla Kolomažnice rozdělena dvěma vnitřními ploty, severním plaňkovým, východním drátěným. Tyto ploty oddělovaly část zvanou lesík od vlastní zahrady.

Lesík

Pohled na městečko od Vávrova rybníka

Severní část Kolomažnice tvoří smíšený lesík (o ploše zhruba dvou tisíc metrů čtverečních). Původní borovice, mnohé více než stoleté, ustupují, nahrazují je douglasky a především náletové javory. Poslední původní smrk na přelomu tisíciletí uschl a musel být poražen. Jak je vidět na pohlednici z konce dvacátých let minulého století, v tehdejším lesíku převažovaly jehličnany. Poblíž skály, na níž dnes stojí dům, rostlo také několik bříz – poslední z nich, jistě více než stoletá, dosud dožívá.

Moje maminka se sestrou koncem čtyřicátých let v lesíku

V průběhu let se poměr i složení dřevin v lesíku změnily. Po odstřelu skály byly vykáceny stromy, které bránily stavbě domu. Jejich místo vzápětí zaujaly stromy ovocné, zejména třešně a višně. Podél hranic lesíka dědeček vysázel medonosné akáty, ty se ovšem na suchém skalnatém podloží projevily jako zvlášť odolné a výrazně invazivní. Suché léto krátce po válce zasadilo tvrdý úder starým borovnicím, uschly: jejich dřevo pak posloužilo ke stavbě včelína. Lesík byl v té době řídký, světlý, rostly v něm houby a na borovici žila sova. V šedesátých až osmdesátých letech se v lesíku dařilo bezu černému tak dobře, že musel být spolu s akátem systematicky likvidován. Ve stejné době došlo k několika pokusům doplnit stávající porost mladými stromky: ve východním svahu vznikla malá smrkovo-jedlová školka, za domem byly vysázeny douglasky. Většina těchto stromků během několika let uschla.

Urwald počátkem léta 2008

Po dědečkově smrti se v lesíku prováděla jen nejzákladnější údržba, to znamená prakticky nic se neregulovalo. Trnovník akát časem vytlačily vitálnější javory, jejichž semenáčky koncem století vytvořily z lesíka doslova neproniknutelnou džungli. Vyklučení tohoto urwaldu trvalo celé dvě sezony (2008–2009), poslední zbytky javorových náletů jsou patrné ještě dnes.

První sázení lesa na podzim 2009

Na podzim roku 2009 jsme v lesíku pokusně vysázeli 25 kontejnerovaných borovic, jednu jedli a modřín, o rok později, na podzim roku 2010, přibyly další borovice černé, tři borovice kleče, čtyři buky a jeden dub červený. Letos na jaře výsadbu doplnily prostokořenné semenáčky douglasek a smrků, které nám věnoval soused pan Košíček. Řada vysazených borovic se neujala, listnáče zatím zdárně rostou.

V lesíku dnes najdeme – vedle nové výsadby – poslední osmdesátileté akáty, množství javorů (javor mléč) nejrůznějšího stáří, vzrůstu i kvality, přibližně patnáct borovic ve věku sto až dvě stě let, jeden zhruba třicetiletý smrk, několik třešní ptaček, řadu mladých jedlí, jeden jeřáb, dva či tři jilmy, jednu přestárlou prosychající břízu, několik lísek a keříků brslenu evropského, bez černý, javor klen, pámelník, náletovou mahonii, jalovce a velké množství náletových semenáčků dubu, ořešáku, lísky či růže šípkové - ani jeden srnec či srna :-)

Kolomažnice

Na kraji jednoho pošumavského městečka se nachází pozemek, který pamětníci znají pod jménem Kolomažnice. Je to takový skalnatý kus země, parcela nepravidelného tvaru, většinou ve svahu příkrém a neúrodném. Kolomažnice, vklíněná mezi silnici, sady a farská pole, sloužila jako zastávka formanských vozů před stoupáním ke kostelu na náměstí, jako skládka nepotřebných střepů, které sem vyváželi sklenáři z okolí, a tu a tam i jako dočasné tábořiště kočovných Cikánů. V důsledku pozemkových reforem po první světové válce připadl pozemek obci a od té jej počátkem třicátých let minulého století za čtyři tisíce korun československých koupil můj dědeček se svou první manželkou a postavili na něm dům  –  dům vybudovaný na skále, s velkými okny orientovanými na jih, z nichž jsou vidět šumavské kopce.

Rodina na kolomažnické skalce, rok 1938

Dědečkovi bylo tehdy třicet let. Z úhoru, na němž rostl smíšený lesík, a ze sádku při silnici začala vznikat zahrada. Vznikala a rozvíjela se po celý dědečkův život.

Dědeček zemřel na jaře roku 1982 a právě dnes by mu bylo 107 let.